Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

28. 04. 2018 7:44:36
Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

Aktuálně: Alfie Evans zemřel dnes o půl třetí ráno. Pokoj jeho duši.

Napsala jsem o něm článek pro zpravodajský web Echo24.cz, a také bezpočet příspěvků na svém facebooku. Bylo to velmi vyčerpávající a mě trápilo, že nemám nic kompaktnějšího než tyto roztříštěné aktualizace. Tento text je tedy syntézou mých facebokových příspěvků, ale nejen. Samozřejmě se mi nepodaří postihnout celý případ, pokusím se tedy shrnout alespoň několik bodů, které pokládám za nejdůležitější. Dovolím si přihodit i několik svých instantních rad.

Mladí rodiče nejsou špatní. Alfie se narodil v květnu 2016 v Liverpoolu 19letému Tomu Evansovi a 18leté Kate Jamesové. Alfieho rodiče jsou mladí lidé z dělnické třídy, žádní intelektuálové. Přesto dokázali rozpoznat, že s jejich synkem není něco v pořádku, že zaostává ve vývoji. Když ho ale přivedli k dětskému lékaři, řekl jim, že hoch je líný a opožděný. Postupně chlapci diagnostikovali bronchitidu, zánět průdušek nebo pneumonii. Prvního prosincového dne 2016 přijeli rodiče s Alfiem do liverpoolské nemocnice Alder Hey. Měl až hodinové záchvaty a křeče každých 5 až 20 minut. Dítěti byla diagnostikována degenerativní neurologická choroba neznámé povahy, na Silvestra nemocnice rodičům poprvé navrhla odpojení chlapce od přístrojů. Nesouhlasili.

Od toho okamžiku leží malý Alfie v této nemocnici a rodiče se nevzdalují od jeho lůžka. Více než rok pro ně neexistuje žádný život „tam venku“. Sledovali, jak se stav hocha pomalu zlepšil a stabilizoval, radovali se z každého pokroku – jak se na ně dívá, nebo jak si cucá palec. Pro nemocnici to ale byly jen reflexy, požádala soud o omezení rodičovských práv a odstavení chlapce od přístrojů zachovávajících životní funkce (tzv. life support). A tehdy ti dva mladí lidé začali bojovat. Alfie je svedl dohromady, bez něj by spolu možná už nebyli. Byl absolutně neplánované dítě, nic vytouženého, „byl to šok“, ale Alfieho narození bylo „to nejlepší, co se jim stalo, byl nádherný, byl to sen“.

Smířili se s tím, že jejich synek bude postižený, nikdy nevystuduje vysokou školu ani nebude hrát fotbal, nejenom za jejich Everton, ale vůbec. Když soudce Hayden v únoru 2018 rozhodl, že nemocnice má právo Alfieho odpojit, Kate byla naposledy u soudu: „Cítíte to v celém těle, ta bolest je fyzická, když se dozvíte, že vaše dítě umře. Vaše tělo bolí. Nevím, jak to vysvětlit, je to neuvěřitelný pocit.“ Odvolali se poprvé a od té doby chodil ke všem soudům jen Tom. Sháněl pomoc, kde se dalo, burcoval veřejnost, s rodinou založili na facebooku skupinu Alfies Army (přes 700 tisíc členů), odvolal se do Štrasburku, letěl do Říma k papeži, tři noci, které Alfie přežil bez přístrojů, se vůbec nevyspal, před novináře každé ráno předstupoval usínající a neoholený.

Kolik lidí se zbaví svých, převážně úplně zdravých, nenarozených dětí, protože se jim v tu chvíli nehodí? V Česku něco přes dvacet tisíc ročně. A proč by „děti“, což je dnes každý do devětadvaceti (od třiceti začíná pro změnu kategorie „staří rodiče“), neměly mít děti? Děti mění horizont, protahují ho za hranice jednoho lidského života a většině lidí dávají poprvé a naposledy pocit, že někoho milují víc než sebe, že by za jiného položili život. A taky sílu zvládnout téměř cokoliv. Je to na úplně jinou debatu, ale svědčí západní Evropě, že jí vládnou bezdětní? Také v minulosti tu byli bezdětní církevní hodnostáři nebo géniové typu Immanuela Kanta, ale ti žili ve společnosti a pro společnost, v níž bylo normální mít děti. Ale bezdětní v prostředí bezdětných?

Poučení: Nechte své děti nést odpovědnost za vzniklý život, ony ji unesou.

Itálie je velká. V den, kdy Alfieho rodiče prohráli poslední odvolání, 23. dubna, udělila Itálie bezprecedentně a ve zrychleném zřízení chlapci státní občanství. Byl to zoufalý pokus o záchranu, týden předtím byl Tom Evans na audienci u papeže, prosil ho o pomoc. „Nerozumíme, proč se s naším dítětem a s mnoha dalšími zachází tímto způsobem,“ uvedl. „Myslíme si, že je to kvůli jeho postižení a Velká Británie chce legalizovat euthanasii.“ „Pomozte nám prosím zachránit naše nevinné dítě a dejte nám milost azylu, aby naše rodina byla v bezpečí, a toto všechno mohlo skončit.“ Tom je katolík, Kate nikoliv, oba byli dříve „nábožensky vlažní“.

Vatikánská nemocnice Bambino Gesù nabídla, že se dítěte ujme, uhradí veškeré náklady na dopravu i péči o dítě. Ředitelka Mariella Enoc upřesnila, že nemocnice nemůže slibovat léčbu, může však zajistit základní hydrataci a tracheotomii a pokusit se o identifikaci choroby. Britský nejvyšší soud mezitím opět zamítl odvolání Thomase a Kate a potvrdil rozhodnutí předchozích instancí, která dávají anglické nemocnici zelenou k odpojení Alfieho od přístrojů. Rodiče se podruhé obrátili na Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, tentokrát s odvoláním na princip „Habeas corpus“, podle nějž nikdo nesmí být zadržován jako vězeň proti své vůli.

Když to nevyšlo, Itálie, tato dávná kolébka naší civilizace, rodině otevřela svoje brány. Ve prospěch chlapce intervenoval italský velvyslanec v Londýně Raffaele Trombetta. „Italská vláda doufá, že bude umožněna okamžitá přeprava tohoto dítěte, nyní už italského občana, do Itálie,“ uvedlo odpoledne 23. dubna italské ministerstvo zahraničí. V Liverpoolu byl už připraven vrtulník – letecká ambulance, která měla chlapce během tří hodin přepravit do Itálie, na náklady Bambino Gesù.

Ředitelka nemocnice ke svému dopisu pro ředitele Alder Hey připojila petici 49 matek dětí hospitalizovaných na pediatrických odděleních této vatikánské kliniky s těžkou diagnózou, v některých případech podobnou Alfieho. Ve chvíli, kdy odesílala dopis do Liverpoolu, zaklepala na dveře její pracovny pětiletá holčička Madina, která navzdory všem prognózám začala chodit. Nyní se připravuje na návrat do Afriky, konkrétně do Džibutska, odkud pochází – do Itálie se přiletěla léčit v doprovodu řeholnic.

Tato zdánlivě nevýznamná a neověřitelná poznámka je ve skutečnosti velice signifikantní. Džibutsko, africká země, chudá, zbídačená, islámská, kterou by na mapě našlo méně než procento lidí, s nemocnicemi, kam byste neposlali na léčbu snad ani Reinharda Heydricha, si neosobuje právo rozhodovat o životě cizích dětí. Proto se Madina na rozdíl od Alfieho mohla v Itálii léčit, aniž by to posuzoval soud, protože who cares? Silný a sofistikovaný stát dokáže být v důsledku mnohem nebezpečnější svým občanům než stát rozvrácený a prvoplánově brutální.

Poučení: Nenechte stát příliš vyrůst, může vás pak zabít.

Proč ten kluk pořád žije? Jakmile padl poslední rozsudek (23. dubna), nemocnice neváhala víc než pár hodin a ve 21:17 Alfieho odpojila od přístrojů, včetně dýchacího. Měl zemřít v průběhu několika minut, tak před soudcem Haydenem argumentovali oslovení lékaři. „Lékařka, která také nemůže být jmenována z právních důvodů, byla požádána, aby načrtla opačný scénář – kdyby byla podpora života zcela zastavena. Řekla, že Alfie bude schopen se pouze několikrát nadechnout a přežít jen pár minut, pokud se ventilace úplně zastaví.“ „Je zamýšlena rychlá smrt.“

Miliony lidí na sociálních sítích sledovaly, jak rodina oznamuje, že Alfie dýchá jednu hodinu, tři hodiny, pět hodin, osm hodin – a bylo ráno. Alfie stále žil, rodiče mu v průběhu noci dali několikrát dýchání z úst do úst. Ráno dostal trochu kyslíku a vody, pak byl držen bez vody a jídla. Rodiče burcovali příznivce: chtějí Alfieho zabít hladem. Jak je vyživován v současnosti je nezjistitelné, ale minimálně celý úterní den a noc byl o hladu. V úterý odpoledne měl být Alfie dávno mrtvý, ale namísto toho se konal další soud – opět soudce Hayden, znovu rozhodl, že chlapce do Itálie nepustí, nicméně naznačil nemocnici, že by snad mohla povolit, aby si rodiče vzali hocha domů.

V úterý byl Alfieho zdravotní stav dobrý, začal se zhoršovat v noci na středu. Nemocnice rodičům patrně odmítla poskytnout pomoc, protože ti na sociálních sítích prosili o kyslíkovou a resuscitační masku. Ráno pak chlapcova teta na oficiální skupině Alfieho armády žádala o „přenosný Bpap nebo CPAP“ (stroje, které pomáhají v noci dýchat lidem se spánkovou apnoe tím, že ženou vzduch do plic více pod tlakem). Alfie byl 36 hodin bez „life support“, bez respirátoru, jídla a s minimem vody. Zasedá odvolací soud ve složení Lord Coulson, Lord McFarlane, Lady King, rozhoduje opět proti rodičům. Alfie umře, zítra, za měsíc nebo za rok, a umře v liverpoolské nemocnici.

Ale proč žije tak zatraceně dlouho? Tom Evans tvrdí: „To není zázrak. To je špatná diagnóza.“ Chlapec nejenže přežívá bez soustavy life support už čtyři dny (momentálně dostává jen kyslík), ale na fotkách od rodičů vypadá dobře, dokonce se ve spánku usmívá. Odpověď nabízejí dva polští zdravotníci, kteří chlapce vyšetřovali, aniž by byli zaměstnanci Alder Hey. Jedním z nich je Kajetan Gawarecki z polské letecké společnosti Air Med Escort, kterou Alfieho rodiče oslovili kvůli transportu chlapce do Itálie. Jejich letecká ambulance přiletěla do Liverpoolu s týmem anesteziologů.

Gawarecki vysvětluje, že v Polsku se respirátor odnímá pacientům, u nichž byl shledán mrtvý mozek navzdory přetrvávající činnosti kardiovaskulárního aparátu a jiných orgánů. Odebráním respirátoru potom následuje rychlá smrt. Alfieho situace je jiná, chlapec žije, respirátor mu pouze pomáhá v dýchání, nenahrazuje ho, což je důvod, proč byl schopen tak dlouho fungovat i bez něj. Alfieho mozek není tak zničený, jak se předpokládalo („70 procent mozku je nevratně zničených“). Nikdo nezná Alfieho přesnou diagnózu. Existují centra mimo Británii, která jsou připravena pokračovat v další diagnostice. I pokud choroba způsobila nevratné zničení Alfieho mozku, prohloubení diagnostiky může přivést lidstvo blíž ke zjištění povahy této dosud neznámé nemoci.

Umírající pacient by neměl cítit „bolest, dušnost, hlad, chlad a strach“. Holistický rozměr péče o dítě by měl vzít do úvahy pocity a emoce rodičů, dát jim čas, říká Gawarecki. Rodiče jsou smíření s nemocí, nikoliv s nuceným odchodem dítěte. Toto vše jsou v Itálii schopní rodině zabezpečit. Gawarecki zná případ polského dítěte v podobném stavu, s nímž rodiče odletěli na experimentální léčbu do zahraničí. V současné době je dítě zpátky v Polsku a doma se o něj starají rodiče.

Na žádost rodičů byl vyšetřen polskou dětskou lékařkou Izabelou Pałgan. Podle ní chlapcův stav není tak jednoznačný, na glasgowské stupnici hloubky bezvědomí byl ohodnocen na 8-9 bodů (u dětí do tří let je nejvíce 15 – plně při vědomí a nejméně 3 – hluboká kóma nebo smrt), což je na hranici středně závažné a závažné poruchy. To odpovídá tomu, že Alfie otvírá oči, reaguje na podněty, vydává zvuky.

Rozhovor s Izabel Pałgan zde a zde.

Poučení: Lékaři nejsou bozi, někdy nechtějí tzv. ztratit tvář.

Není to první případ. To je jasné, on to nicméně není první případ v Británii letos. Uplynuté léto to byl malý Charlie Gard, jehož rodiče vybrali milion dolarů na experimentální léčbu v USA. Charlie trpěl syndromem mitochondriálního vyčerpání, kterým by mohl trpět i Alfie – jeho přesnou diagnózu nikdo nezná. Chlapce podpořil papež František a Donald Trump, ale bylo to takříkajíc k ničemu. Tehdy vznikla „Charlieho armáda“, po níž se dnes jmenují podporovatelé Alfieho. Případy jsou jako přes kopírák: nemocnice se soudila, rodiče prohráli. Charlie umřel, aniž by byl vyšetřen zahraničními odborníky, kteří by – když už nic jiného – mohli přijít nemoci na kloub a v budoucnu zachránit jiné chlapce. Vždyť každá léčba byla kdysi experimentální.

V březnu pak po úplně stejném boji zemřel další chlapec, Isaiah Haastrup. Jeho rodiče pocházejí z Nigérie, chlapcův otec Olanrewaju „Lanre“ Haastrup je korporátním právníkem v Londýně. Dítě mělo poškozený mozek v důsledku špatného vedení rizikového porodu. Rodiče prošli všemi soudními instancemi v Británii a den poté, co prohráli ve Štrasburku, byl Isaiah odpojen. I on měl přežít jen několik málo minut, žil však ještě sedm hodin. Předtím byl otci dokonce dvakrát soudně zakázán přístup do nemocnice a k synovi. Po smrti chlapce napsal Lanre Haastrup na sociální síti:

„Isaiahu, můj synu, způsobili tvá zranění, lhali o tvých příznacích, odpojili ti náhle ventilátor a ty jsi dýchal sám 7 hodin. Vím, že bys přežil, kdyby doktoři jednali v dobré víře, což nedělali. Zabili tě, aby překryli svou nedbalost a péče o tebe je stála moc peněz. Jsem hrdý, že jsem byl tvým otcem a lituji, že jsem tě nemohl chránit. Jsem na tebe hrdý.“ Jistěže děti v nemocnicích umírají po celém světě. Ale proč se v Británii vyskytují v takovém měřítku právě tyto případy? Žije tam příliš mnoho rodičů, kteří se nedokáží smířit se smrtí svých dětí? Nebo je to jinak?

Někteří lidé by k těmto kauzám zařadili i případ Ashyi Kinga, který se léčil v pražském protonovém centru, přijel jako živá mrtvolka, dnes lítá na kole, a NHS (jak se nazývá britský zdravotnický systém) nakonec jeho léčbu proplatil. Ale ještě předtím na rodiče poštval Interpol a nechal je zatknout ve Španělsku, kde se pokoušeli prodat svoji letní rezidenci, aby měli peníze na protonovou terapii.

Poučení: Jakmile vám dítě vážně onemocní v Británii, jeďte pryč.

V Německu by Alfie byl už rok doma. To jsou slova profesora Nikolause Haase z University Hospital of the Ludwig-Maximilians University v Mnichově. Také on Alfieho prohlížel a vypovídal před britským soudem. Rozhovor poskytl 26. dubna Die Welt (v němčině zde). V kostce – když nemocnice odmítla další léčbu, obrátili se rodiče na ně, protože nějaký Hüber je odborník na transporty těžce nemocných dětí všeho věku.

Hüber se byl na dítě podívat, ale jenom jako rodinný přítel, vyšetření doktorem zvenčí nemocnice odmítla a ani mu neumožnila nahlédnout do dokumentace léčby. Hüber stav dítěte posoudil jako stabilní, jen s občasnými malými křečemi, a jako převozu schopné. Chtěli ho převézt na kliniku v Mnichově. Haas vystoupil i při procesu, ale jeho výpověď, že v Německu by něco takového (už kvůli neslavné historii eugeniky v německé medicíně) nebylo možné, že nejde ukončit péči proti vůli rodičů a že v Německu by byl Alfie už rok na přístrojích doma, soud odmítl jako osobní názor.

Podle Haase celá věc souvisí s postavením NHS v Británii jako posvátné krávy, kterou není možné ohrožovat rozdílným názorem, a domnívá se, že za tím bude finanční úvaha, protože péče mimo nemocnici je třikrát dražší. Angličané se podle něj bojí, že by precedens uvolnil lavinu podobných žádostí. Upozorňuje, že případ Charlieho Garda byl odlišný; tam už mozek odumíral a rozpadal se systém vyživující buňky. To nebyl Alfieho případ. Říká, že šance na vyléčení nebyla, jde o otázku, jakým způsobem ukončíme něčí život. V domácí péči by podle něj mohl žít asi půl roku. V Německu se drží zásady, že o ukončení života má rozhodovat rodina a společnost by měla její rozhodnutí akceptovat, zejména pokud už neumí nabídnout nic lepšího.

Uznává případy, kdy je třeba v zájmu dítěte jít proti rodičům a jmenuje Svědky Jehovovy nebo léčbu leukémie homeopatií. Ale nechápe britský postoj, že systém má vždycky pravdu a je lépe nechat dítě umřít, než dovolit někomu jinému, aby se o ně staral. Podle Britů je dítě v neurovegetativním stavu, což znamená, že mimo jiné necítí žádnou bolest. Pak nechápe, jak by mu bylo možné ublížit převozem. Podle jeho názoru jsou NHS a soudy součástí uzavřeného a vzájemně se podporujícího systému. Zásah do systému pro ně představuje problém, protože by se vytvořil precedens a jiné rodiny by se mohly snažit dosáhnout stejného řešení. Na konci zmiňuje jako doklad paradoxů britského systému případ 18leté dívky prakticky od narození na přístrojích, které také nechtějí povolit odejít domů. Rodiče ji mohou brát na vycházky, ale pokud by ji vzali domů, nemocnice by odmítla pokračovat v péči. Vidí za tím starost o náklady.

Poučení: Historie učí jen ty, kteří o to stojí, ostatní nevidí ani evidentní paralely.

Ve Francii rodičům pomohl soud. K podobnému případu se před časem schylovalo ve Francii. Devítiměsíční Marwa v září 2016 chytila nebezpečný enterovirus způsobující neurologické poškození a paralýzu končetin a tváře. V nemocnici v Marseille byla od prvního dne v kómatu, napojená na dýchací přístroj a umělou výživu. Na začátku listopadu 2016 lékařský tým rozhodl, že Marwa bude odpojena 10. listopadu, den po svých prvních narozeninách. Rodiče byli naprosto zděšení, dívenka na ně přece reaguje, hlavně na hlas své sestry – dvojčete Safy.

Dívčin otec Mohamed Bouchenafa (ano, je to muslimská rodina) sehnal kontakt na advokátku v Paříži, spustil internetovou petici a vytvořil stránku Jamais sans Marwa – Nikdy bez Marwy. Na soudním pojednání právní zástupce nemocnice trval na tom, že rodiče dívky jsou „nesmyslně svéhlaví“ a žádal plnou moc odstavit malou pacientku od přístrojů. Soud v Marseille ale rozhodl, že léčba Marwy má pokračovat, nemocnice se tedy odvolala k Radě státu, nejvyšší soudní instanci v právních sporech mezi soukromými osobami a státní administrativou. Ta v březnu 2017 rozhodla, že stav vědomí malé Marwy je těžké vyhodnotit a vývoj situace je nejistý. Odpor rodičů proti ukončení léčby je velmi silný. V léčbě se proto bude pokračovat.

Po tomto rozsudku se chování nemocnice dostalo do normálu. Stav Marwy se natolik zlepšil, že v říjnu 2017 umožnil propuštění do domácí péče. Momentálně rodiče žádají, aby jim byla povolena experimentální léčba kmenovými buňkami v Číně.

Poučení: Marwa by dnes byla už přes rok mrtvá, kdyby rodiče věřili lékařům.

Vybrali si rodiče dobře právníka? Právní pomoc rodičům Alfieho nabídla křesťanská společnost Christian Legal Centre. U soudu je zastupuje její právník Paul Diamond. Zajímavostí je, že soudce Hayden je velice aktivní v různých LGBT kauzách a Diamond také, jen na opačných stranách barikády. Diamond hájil před soudy plejádu křesťanů většinou afrického původu, kteří se dostali do střetu s LGBT aktivisty, například chůvu Sarah Mbuyi – odpověděla na otázku kolegyni lesbičce, že homosexualitu považuje za hřích, ale „všichni jsme hříšníci“, za to byla vyhozena z práce (spor vyhrála), nebo manžele Owena a Eunice Johnsonovy – pokládají homosexualitu za hřích, a proto nemohou dostat do pěstounské péče děti (spor prohráli), a další.

Soudce Hayden je naopak členem britské asociace gay a lesbických právníků a publikoval knihu o právních náležitostech výchovy dětí v homosexuálních párech. Mezi jím a Diamondem panuje dost zřetelné napětí, osobní nechuť byla znát i při soudních pojednáních k případu Alfie, kdy například Hayden napomenul Diamonda, aby v souvislosti s Alfiem nepoužíval emocionálně zabarvené výrazy jako „lidská bytost“ nebo „zdravý rozum“. O Christian Legal Centre se v britských médiích se o píše jako o „křesťanské nátlakové skupině“. Je to trochu zvláštní vzhledem k tomu, že její právníci brání chudé křesťany – a často migranty z Afriky – před nátlakovými skupinami LGBT a sami o žádné změny zákonů neusilují.

Poučení: Být křesťanem je dnes mnohde na Západě přitěžující okolnost.

Alfieho případ není politický. Asi to příliš nekoresponduje s tím, co jsem napsala výše o možné ideové zášti, ale je to přesně tak. A věřím, že homosexuálům se nad případem chlapce svírá srdce stejně jako heterosexuálům. Rodinu podporují lidé napříč politickým spektrem – podpořil ji předseda Evropského parlamentu Ital Antonio Tajani, na jeho půdě v Alfieho prospěch intervenovali dva britští europoslanci úplně protichůdných politických pozic, Steven Woolfe z UKIP a labourista Wajid Khan (ano, muslim). Khan byl první, kdo k prázdným židlím europarlamentu pozvedl hlas v obraně chlapce. Nějakou iniciativu snad měli i čeští europoslanci, ráda to sem doplním. Steven Woolfe dokonce začal kampaň za „Alfieho zákon“, který by vrátil rozhodovací práva v podobných situacích zpátky do rukou rodičů. „I když naprosto uznáváme dovednosti a odhodlání zdravotníků ve Velké Británii, stojíme za morálními právy rodičů – a jejich dětí – dělat informovaná rozhodnutí o péči a léčbě.“ Píše také o případu Ashyi a výslovně zmiňuje Českou republiku. I kdyby to tehdy byla jen kampaň protonového centra, tak udělala nám Čechům neuvěřitelně dobrou reklamu v Británii.

Poučení: Nenechme si ta práva sebrat, pak bude pozdě – platí to i v případech, s nimiž třeba osobně nesouhlasíte – například domácí porody.

Poláci neustávají v podpoře Alfieho. Podpory se rodině dostává z celého světa, ale jeden případ je tak markantní, že i sám Tom Evans vystoupil s poděkováním „polskému národu, který nás tak neuvěřitelně podporuje“. Nebylo to ani náhodou nadnesené – protesty za život chlapce se konaly v několika desítkách polských měst, britskou ambasádu a všechny konzuláty v Polsku zaplavily svíčky, plyšáci a transparenty. Před nemocnicí Alder Hey to vypadalo na jeden velký polský kemp se spoustou polských vlaječek, protože se tam shromáždili Poláci žijící v Liverpoolu, a jelikož naši severní sousedi nejsou žádný vořezávátka, skupina polských matek vnikla přes policejní kordon do nemocnice a předala Tomu Evansovi polskou vlajku. Polská veřejnoprávní televize také o případu neustále informuje, na jednu z reportáží se můžete podívat zde. Vystupuje tam polská rodina, jejíž syn má pokoj vedle Alfieho. Potvrzuje, že policie není jen před nemocnicí, ale také v nemocnici, u Alfieho pokoje.

Rodinu podpořil prezident Andrzej Duda – nejdříve anglickým tweetem, pak v televizi: „Bohužel, polské právo nedává tu možnost [přiznat občanství], rodiče by museli požádat (...) Jsem velmi pohnutý případem toho chlapce, který je těžce nemocný, snad i smrtelně, ale je možné mu na základě toho odebrat život? V Evropě, která křičí o zákazu trestu smrti dokonce pro ty největší zločince, ale de facto odsuzuje k smrti dítě. Pro mě je to cynismus a podlost. Dnešní stav, že na jedné straně chráníme nejhorší vrahy a odsuzujeme k smrti dítě. (...) Je mi líto, že britské soudy nechtějí přistoupit na řešení, které navrhl papež František; v Římě je specializovaná klinika, která by Alfiemu umožnila – ano, pravděpodobně – zemřít, ale důstojným a přirozeným způsobem.“

Poučení: Když máte na své straně Poláky, půl je hotovo.

Autor: Lucie A. Sulovská | sobota 28.4.2018 7:44 | karma článku: 45.63 | přečteno: 18910x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.11 | Přečteno: 2323 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.24 | Přečteno: 1657 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.42 | Přečteno: 1624 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ryšán

Kdo a za kolik páchá dobro

Jací jsme my, lidé? My sami jsme ušlechtilí, moudří, mírumilovní... špatní jsou ti druzí. Tak se na věc podívejme na příkladu pomoci potřebným.

20.6.2018 v 8:31 | Karma článku: 28.79 | Přečteno: 777 | Diskuse

Lenka Hoffmannová

Izraelští výsadkáři se zúčastnili vojenského cvičení armád 19 států ve východní Evropě

Vojáci IDF (Israel Defence Forces) se poprvé v historii zúčastnili vojenského cvičení NATO Saber Strike (Šavlový útok).18 tisíc vojáků z 19 zemí nejen NATO operovalo v Polsku, Estonsku, Lotyšsku a Litvě.

20.6.2018 v 7:29 | Karma článku: 14.59 | Přečteno: 293 |

Libor Čermák

Že se tak málo mluví o vysídlení Benešovska a Sedlčanska?

Že se nacističtí Němci k Čechům za 2. světové války chovali hůř než k hadru, je všeobecně známo. Ale o mnoho hrůznostech se dodnes málo mluví. O jednom z největších jejich zločinu jsem se dozvěděl jen, když jsem se vydal na výlet.

20.6.2018 v 6:06 | Karma článku: 29.58 | Přečteno: 908 |

Zdeňka Ortová

Jsou fotbalové dny mužů i dny žen?

Muži po lovu odjakživa odpočívali tak, že hleděli mlčky do ohně. Dnes to dělají také - jen místo ohně používají televizor.

19.6.2018 v 23:57 | Karma článku: 10.48 | Přečteno: 184 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jsem jen obyčejný muž

Když jsem dneska v rádiu slyšela Petra Spáleného, jak zpívá, nevěř tomu, že jsem výjimečný, uvědomila jsem si, jak jsou na tom někteří chlapi špatně...

19.6.2018 v 22:29 | Karma článku: 22.44 | Přečteno: 580 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2018 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.