Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Polská farnost zažila s uprchlíky hořké zklamání

11. 09. 2015 2:32:39
Zapůsobí kouzlo Jean-Claude Junckera na uprchlíky natolik, že neopustí země, do nichž je naženou kvóty a nevycestují do vysněného Německa? Polskému faráři se to nepovedlo, ale také, nutno uznat, není předsedou Evropské komise.

Śrem je město velkopolského vojvodství, téměř v srdci Polska zde žije na třicet tisíc obyvatel. Bývalé královské město zůstalo během socialismu poznamenáno jen několika nevkusnými paneláky, duše místních, respektive jejich zbožnost, však bezbožný režim spíše umocnil. Z původních dvou katolických farností jsou dnes ve městě rovnou čtyři, z nichž největší je farnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova, které dominuje nový a obří kostel se špičatou věží. Místní ruch si čeští věřící umí jen těžko představit, přes pracovní týden je tu pět bohoslužeb denně, v neděli rovnou osm.

Je tu katolická školka, škola i gymnázium, vlastní farní časopis i farní obchod se vším, co jen člověk potřebuje ke zbožnému životu: knížky, svíčky, růžence, krucifixy, obrazy, vatikánské vlajky, upomínky na všechny svátostné události, křty, první přijímání, biřmování, svatby, primice a dokonce i pohřby. Vše je systematické, ohromné a automatizované. Musí být. K biřmování se chystá více než sto padesát dětí v devíti skupinách, farních skupin je hned dvaadvacet, od Anonymních alkoholiků přes několik tuctů ministrantů až po Caritas, obdobu české Charity. Nad tím vším bdí čtyři kněží, z nichž přirozeně nejstarší je probošt Ryszard Adamczak, prošedivělý farář a kanovník v plné síle, a jeho tři kaplani.

Ačkoliv je taková farnost jistě snem nejednoho českého kněze zvláště z pohraničí, který má na starost deset kostelů, kam chodí v součtu padesát lidí při hezkém počasí a příjezdu německého autobusu s kdysi odsunutými obyvateli a jejich potomky, časem to vše zevšední, nastoupí rutina velké firmy, kterou taková farnost minimálně po administrativní stránce skutečně je. A možná se začnou ztrácet i ony křesťanské hodnoty, které nahradí zvyková víra na straně laiků a pocit „pěkně odvedené práce“ na straně duchovních. A tak to přece být nemá, farnost pak nepulzuje duchovními hodnotami, jak by možná řekl Tomáš Halík, a také papež František by jistě pozvedl obočí, co taková farnost dělá se svými nepochybně astronomickými výdělky z intencí a kasiček či proutěných košíků.

A možná ve Śremu nikdo nečte díla Tomáše Halíka a současný papež způsobuje tamním duchovním spíše kopřivku a zvítězila prostě touha pomoci lidem, dokonce bratřím ve víře, kteří se ocitli v situaci, kdy musí opustit své domovy. Ať už to bylo jakkoliv, na konci zůstal smutek na jedné straně, nevděk na druhé a na třetí spousta xenofobních poznámek v internetových diskusích, zahořklost a ještě menší chuť pomoci nejen v malém městečku ve velkopolském vojvodství, a pak také pragmatická otázka: jak v otevřené Evropě udržet skupinu lidí na místě, kde být nechce?

Učebnicoví uprchlíci

Probošt Adamczak se sice rozhodl, že přijímá, avšak usoudil, že nejlépe s rozmyslem, a tak se zkontaktoval s nadací Estera, která pomáhá syrským křesťanům. Skutečně, křesťanům a pouze křesťanům, sama zakladatelka Estery, půvabná Polka Miriam Shaded, je dcerou syrského křesťana žijícího v Polsku. Činnost nadace však spočívá zejména v převodu peněz na uprchlíky - v případě pětičlenné rodiny je to v přepočtu asi šestnáct tisíc korun každý měsíc. Dále se už starají jiní, v tomto případě farnost.

Rodiče a tři děti, syrští křesťané, taková nabídka se proboštovi líbila. Skutečně, žádní mladí muži islámského náboženství s ajfouny, jak často všechny imigranty mířící do Evropy častují lidé v diskusích nejen v Česku a Polsku, aniž by si uvědomovali, že hází na jednu hromadu Etiopany se Syřany, natož rozlišovali třeba mezi Etiopany a Eritrejci. Tentokrát to ale šlo jako po másle. Ilustraci života na polských vesnicích a menších městech poskytuje polský komediální seriál Ranczo, kde spolu ustavičně bojují dva bratři, dvojčata, z nichž jeden je starostou a druhý proboštem. Probošt přitom ve všech bitvách vítězí, neboť má kazatelnu a přirozenou autoritu.

I probošt Adamczak měl kazatelnu a přirozenou autoritu. K tomu ještě katolickou školu, kam měly syrské děti nastoupit, dobré vztahy s městem, které zajistilo bydlení na novém sídlišti, a hodné farníky, kteří farnost zasypali vším od nabídek zaměstnání přes stravování až po hračky pro děti. „Opravdu jsme jim poskytli vše, internet, TV, dokonce jízdní kola dostali. Vypadalo to, že se u nás cítí dobře,“ říká dnes smutně.

Nemilé zaskočení nejen probošta čekalo v pondělí ráno, když zjistili, že celá rodina odcestovala do Německa. „Neřekli ani slovo. Ani nepoděkovali. Jak se cítím? Jako každý, kdo pomáhal a bylo s ním naloženo tímto způsobem. Je to nepochopitelné.“ Lokální portál mezi tím zaplavily nenávistné a poněkud nelogicky antiislamistické komentáře, neboť část diskutérů začala okamžitě pochybovat o křesťanském vyznání uprchlíků.

Lekce a otázky

K přijetí uprchlíků nabádal nejen papež František, ale i polský episkopát, který, znám poněkud ochladlejšími vztahy k současnému papeži, sice výzvu zúžil v podstatě jen na křesťany, ale i tuto podmínku uprchlíci ze Śremu splňovali. „První zkušenosti máme jaké máme. Je to pro nás lekce,“ přiznává probošt Adamczak levicovému portálu NaTemat.pl.

Přestože by se mohlo zdát, že se jedná o ojedinělý případ, opak je pravdou. Ze 150 Syřanů, kteří do Polska přicestovali za pomoci Nadace Estera a následně se jich ujaly polské rodiny i diecéze, nejde o první a nejspíš ani o poslední takovou událost. Podle Samera Masriho z nadace Svobodná Sýrie má motivaci získání potřebných dokumentů a následného výjezdu na západ, zejména do Německa, více než polovina Syřanů, kteří do Polska přicestovali. Mnoho tak již učinilo. Ve všech případech se jednalo o syrské křesťany, často s dobrým vzděláním, ale podobně postupují i uprchlíci z afrických zemí.

Jak připomíná publicista Michal Gąsior, Polsko se již dvakrát zúčastnilo programu rozmístění afrických uprchlíků doslova utábořených na Maltě. Když se však poprvé objevila nabídka přijmout několik desítek osob, nikdo se nepřihlásil. Druhou nabídkou pak vzalo zavděk čtyřicet lidí, ale z nich třicet osm Polsko brzy opustilo, vycestovali přitom zejména do Německa a Norska.

Zda nalezne Evropská komise způsob, jak udržet uprchlíky v zemích, kde být nechtějí, a jaké jsou představy uprchlíků o cílových destinacích, se jistě dozvíme v následujících měsících a letech. Ve Śremu už ale žádný uprchlík už nikdy nebude vnímám bez podezřívání a nevole. Zklamání je příliš velké, poznamenává jeden z nejslušnějších komentářů domácích.

Psáno pro Svobodné fórum

Autor: Lucie Amálie Sulovská | pátek 11.9.2015 2:32 | karma článku: 48.35 | přečteno: 36302x

Další články blogera

Lucie Amálie Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1370 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 21.24 | Přečteno: 686 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (I.)

(Povídka) Robert Bangoura sledoval z okna ubíhající kulisy římského předměstí. Kardinál propuštěný z kurie nepromluvil od chvíle, kdy nasedl do taxíku, který řídil stejně mlčenlivý společník. Poslední mohykán opouštěl Řím tiše.

24.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1263 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Zaplaví nás Afrika? To záleží jen na nás

Fatalismus evropských vůdců, kteří lidem naprosto bez uzardění sdělují, že „možná přijde i sto milionů Afričanů“, jako kdyby ve varieté oznamovali příchod kouzelníka, je do nebe volající ukázkou absolutní impotence.

21.6.2017 v 20:10 | Karma článku: 47.28 | Přečteno: 10296 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Jak Maruška svým rozměrným pozadím učila cizinku slušnému chování

„Včera jsem tu svou macatou postavu fakt ocenila, Honzo.“ Maruška se zprudka posadila, až pod ní proutěné křesílko strastiplně zaúpělo. Proti svým zvyklostem si vysypala do kafe snad půlku cukřenky a dala se do vyprávění.

22.11.2017 v 20:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 101 | Diskuse

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

Přestože si senioři polepší vyššími důchody, mnoho z nich se bude i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Někteří by se ale mohli mít lépe. Řeč je o „zlatém vejci“, které není na první pohled vidět.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 10.26 | Přečteno: 792 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 8.03 | Přečteno: 377 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Šlechetné umění kouřit

Lidstvo musí mít bezpodmínečně nějakého obětního beránka, aby mělo možnost si na něm ukájet své komplexy méněcennosti. Když už to dnes není dost dobře možné pronásledovat Židy, protestanty nebo černochy, či Indiány...

22.11.2017 v 12:55 | Karma článku: 21.31 | Přečteno: 457 | Diskuse

Karel Trčálek

Prezident Zeman volební kampaň nevede, jeho úderka ano

Tak nevím, je nadpis tohoto článku ideově správný? Čí potlesk sklidím a koho rozhněvám tak, až mi upřímně řekne, co si o mně myslí? To jsou zase moudra, co?

22.11.2017 v 12:01 | Karma článku: 11.32 | Přečteno: 249 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.