Polská farnost zažila s uprchlíky hořké zklamání

11. 09. 2015 2:32:39
Zapůsobí kouzlo Jean-Claude Junckera na uprchlíky natolik, že neopustí země, do nichž je naženou kvóty a nevycestují do vysněného Německa? Polskému faráři se to nepovedlo, ale také, nutno uznat, není předsedou Evropské komise.

Śrem je město velkopolského vojvodství, téměř v srdci Polska zde žije na třicet tisíc obyvatel. Bývalé královské město zůstalo během socialismu poznamenáno jen několika nevkusnými paneláky, duše místních, respektive jejich zbožnost, však bezbožný režim spíše umocnil. Z původních dvou katolických farností jsou dnes ve městě rovnou čtyři, z nichž největší je farnost Nejsvětějšího srdce Ježíšova, které dominuje nový a obří kostel se špičatou věží. Místní ruch si čeští věřící umí jen těžko představit, přes pracovní týden je tu pět bohoslužeb denně, v neděli rovnou osm.

Je tu katolická školka, škola i gymnázium, vlastní farní časopis i farní obchod se vším, co jen člověk potřebuje ke zbožnému životu: knížky, svíčky, růžence, krucifixy, obrazy, vatikánské vlajky, upomínky na všechny svátostné události, křty, první přijímání, biřmování, svatby, primice a dokonce i pohřby. Vše je systematické, ohromné a automatizované. Musí být. K biřmování se chystá více než sto padesát dětí v devíti skupinách, farních skupin je hned dvaadvacet, od Anonymních alkoholiků přes několik tuctů ministrantů až po Caritas, obdobu české Charity. Nad tím vším bdí čtyři kněží, z nichž přirozeně nejstarší je probošt Ryszard Adamczak, prošedivělý farář a kanovník v plné síle, a jeho tři kaplani.

Ačkoliv je taková farnost jistě snem nejednoho českého kněze zvláště z pohraničí, který má na starost deset kostelů, kam chodí v součtu padesát lidí při hezkém počasí a příjezdu německého autobusu s kdysi odsunutými obyvateli a jejich potomky, časem to vše zevšední, nastoupí rutina velké firmy, kterou taková farnost minimálně po administrativní stránce skutečně je. A možná se začnou ztrácet i ony křesťanské hodnoty, které nahradí zvyková víra na straně laiků a pocit „pěkně odvedené práce“ na straně duchovních. A tak to přece být nemá, farnost pak nepulzuje duchovními hodnotami, jak by možná řekl Tomáš Halík, a také papež František by jistě pozvedl obočí, co taková farnost dělá se svými nepochybně astronomickými výdělky z intencí a kasiček či proutěných košíků.

A možná ve Śremu nikdo nečte díla Tomáše Halíka a současný papež způsobuje tamním duchovním spíše kopřivku a zvítězila prostě touha pomoci lidem, dokonce bratřím ve víře, kteří se ocitli v situaci, kdy musí opustit své domovy. Ať už to bylo jakkoliv, na konci zůstal smutek na jedné straně, nevděk na druhé a na třetí spousta xenofobních poznámek v internetových diskusích, zahořklost a ještě menší chuť pomoci nejen v malém městečku ve velkopolském vojvodství, a pak také pragmatická otázka: jak v otevřené Evropě udržet skupinu lidí na místě, kde být nechce?

Učebnicoví uprchlíci

Probošt Adamczak se sice rozhodl, že přijímá, avšak usoudil, že nejlépe s rozmyslem, a tak se zkontaktoval s nadací Estera, která pomáhá syrským křesťanům. Skutečně, křesťanům a pouze křesťanům, sama zakladatelka Estery, půvabná Polka Miriam Shaded, je dcerou syrského křesťana žijícího v Polsku. Činnost nadace však spočívá zejména v převodu peněz na uprchlíky - v případě pětičlenné rodiny je to v přepočtu asi šestnáct tisíc korun každý měsíc. Dále se už starají jiní, v tomto případě farnost.

Rodiče a tři děti, syrští křesťané, taková nabídka se proboštovi líbila. Skutečně, žádní mladí muži islámského náboženství s ajfouny, jak často všechny imigranty mířící do Evropy častují lidé v diskusích nejen v Česku a Polsku, aniž by si uvědomovali, že hází na jednu hromadu Etiopany se Syřany, natož rozlišovali třeba mezi Etiopany a Eritrejci. Tentokrát to ale šlo jako po másle. Ilustraci života na polských vesnicích a menších městech poskytuje polský komediální seriál Ranczo, kde spolu ustavičně bojují dva bratři, dvojčata, z nichž jeden je starostou a druhý proboštem. Probošt přitom ve všech bitvách vítězí, neboť má kazatelnu a přirozenou autoritu.

I probošt Adamczak měl kazatelnu a přirozenou autoritu. K tomu ještě katolickou školu, kam měly syrské děti nastoupit, dobré vztahy s městem, které zajistilo bydlení na novém sídlišti, a hodné farníky, kteří farnost zasypali vším od nabídek zaměstnání přes stravování až po hračky pro děti. „Opravdu jsme jim poskytli vše, internet, TV, dokonce jízdní kola dostali. Vypadalo to, že se u nás cítí dobře,“ říká dnes smutně.

Nemilé zaskočení nejen probošta čekalo v pondělí ráno, když zjistili, že celá rodina odcestovala do Německa. „Neřekli ani slovo. Ani nepoděkovali. Jak se cítím? Jako každý, kdo pomáhal a bylo s ním naloženo tímto způsobem. Je to nepochopitelné.“ Lokální portál mezi tím zaplavily nenávistné a poněkud nelogicky antiislamistické komentáře, neboť část diskutérů začala okamžitě pochybovat o křesťanském vyznání uprchlíků.

Lekce a otázky

K přijetí uprchlíků nabádal nejen papež František, ale i polský episkopát, který, znám poněkud ochladlejšími vztahy k současnému papeži, sice výzvu zúžil v podstatě jen na křesťany, ale i tuto podmínku uprchlíci ze Śremu splňovali. „První zkušenosti máme jaké máme. Je to pro nás lekce,“ přiznává probošt Adamczak levicovému portálu NaTemat.pl.

Přestože by se mohlo zdát, že se jedná o ojedinělý případ, opak je pravdou. Ze 150 Syřanů, kteří do Polska přicestovali za pomoci Nadace Estera a následně se jich ujaly polské rodiny i diecéze, nejde o první a nejspíš ani o poslední takovou událost. Podle Samera Masriho z nadace Svobodná Sýrie má motivaci získání potřebných dokumentů a následného výjezdu na západ, zejména do Německa, více než polovina Syřanů, kteří do Polska přicestovali. Mnoho tak již učinilo. Ve všech případech se jednalo o syrské křesťany, často s dobrým vzděláním, ale podobně postupují i uprchlíci z afrických zemí.

Jak připomíná publicista Michal Gąsior, Polsko se již dvakrát zúčastnilo programu rozmístění afrických uprchlíků doslova utábořených na Maltě. Když se však poprvé objevila nabídka přijmout několik desítek osob, nikdo se nepřihlásil. Druhou nabídkou pak vzalo zavděk čtyřicet lidí, ale z nich třicet osm Polsko brzy opustilo, vycestovali přitom zejména do Německa a Norska.

Zda nalezne Evropská komise způsob, jak udržet uprchlíky v zemích, kde být nechtějí, a jaké jsou představy uprchlíků o cílových destinacích, se jistě dozvíme v následujících měsících a letech. Ve Śremu už ale žádný uprchlík už nikdy nebude vnímám bez podezřívání a nevole. Zklamání je příliš velké, poznamenává jeden z nejslušnějších komentářů domácích.

Psáno pro Svobodné fórum

Autor: Lucie A. Sulovská | pátek 11.9.2015 2:32 | karma článku: 48.36 | přečteno: 36381x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19246 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2439 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1764 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.71 | Přečteno: 1656 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radomír Dolanský

Jak ospravedlnit nekonečnou okupaci Afghánistánu?

Není okupace jako okupace. Jedna vadí i po padesáti letech, druhá se kryje za řadu alternativních názvů a odůvodňuje kdečím, jen, aby mohla v klidu pokračovat, většinu času bez velkého zájmu občanů. Jen smrt českého vojáka zabolí.

24.10.2018 v 5:29 | Karma článku: 14.20 | Přečteno: 103 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Slušnost versus sprostota

Ředitel teplického gymnázia pan Zdeněk Bergman bude nejspíše čelit snahám o jeho odvolání. Důvodem je to, že lpěl na zásadě slušnosti.

23.10.2018 v 20:45 | Karma článku: 27.98 | Přečteno: 774 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Češi z boje neutíkají. Anebo to dnes už neplatí?

Traduje se: Toho bohdá nebude, aby král český z boje utíkal. Slova Jana Lucemburského, než 26. srpna 1346 padl v bitvě u Kresčaku na severozápadě Francie. V bitvě předem prohrané. Přesto zůstal ve válečné vřavě do krutého konce.

23.10.2018 v 18:50 | Karma článku: 19.88 | Přečteno: 459 | Diskuse

Karel Trčálek

Tahle země není pro medvědy, ani mladý, ani starý, milý valašský medvěde!

Medvěd se prochází uprostřed vesnice. Napadne vaše dítě a možná ho zabije, ba i sežere! Vám se to bude líbit? Má větší cenu medvěd, kterých se na zeměkouli pohybuje tisíce, než vaše dítě? Odpovězte si sami, zachránci světa!

23.10.2018 v 17:43 | Karma článku: 12.97 | Přečteno: 576 | Diskuse

Tomáš Gayer

Drobná zamyšlení kolem 28. října (1.)

Blížící se sté výročí vzniku Československa docela přirozeně vede k úvahám nejen o minulosti, ale především o přítomnosti a budoucnosti....

23.10.2018 v 16:38 | Karma článku: 15.90 | Přečteno: 239 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz