Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Třetí otázka.

8. 02. 2015 15:23:00
Slovenské referendum, mnohde s přívlastkem homofobní, mělo kromě oněch dvou otázek týkajících se homosexuálů, které byly už rozebrány horem i dolem, ještě jednu, mnohem opomíjenější otázku. Třetí otázka týkající se sexuální výchovy jako kdyby v tom všem zapadla. Neprávem. Její jádro je totiž dokonce daleko hlubší, než u těch dvou předešlých. Otázky, které vzbuzuje, jsou zásadní i pro mnoho lidí, kteří jinak nemají konzervativní náhled na svět, ale ctí svobodu.

Netřeba vylučovat z výuky prosté informace o biologických jevech, není však nejmenší důvod zapracovávat do nich hodnotové otázky. Necítím se pohoršena detailním obrázkem pánského či dámského přirození s popiskem, necítím se pohoršena popisem oplodnění ženské pohlavní buňky mužskou pohlavní buňkou. Nevidím důvod, proč by děti nemohly být seznámy s problematikou těhotenství nebo tím, jak se děti dostávají ven. A vážně si nemyslím, že by takové věci nepatřily do školy. Co však už do školy nepatří, je nadstavba, která dítěti vštěpuje hodnoty, které se tváří jako univerzální, aniž by jimi byly.

Tyto hodnoty nejlépe vystihl psycholog Max Kašparů slovy: „Ono se tomu sice říká sexuální výchova, ale podle mě to je sexuální trénink. A rozdíl mezi tréninkem a výchovou je v tom, že my můžeme mít výborného fotbalistu, reprezentanta, který dostane zlaté kopačky a zlatý míč, ale je to člověk, který není schopen žít v manželství. Můžeme mít výborného hokejového brankáře, který schytá naprosto všecko, ale je to člověk velice špatných povahových vlastností. Protože on trénoval. Ale nebyl vychováván. A já to, čemu se začalo říkat sexuální výchova ve školách, jsem právě bral jako sexuální trénink, protože výchova kultivuje duši. Výchova zjemňuje lidské srdce. Výchova zkvalitňuje mezilidské vztahy. A v tom, čemu se říkalo sexuální výchova, nic takového nebylo. Takže ať se na mě tvůrcové nezlobí, ale já když jsem to četl, tak jsem měl dojem, že na těch školách spíše vychováváme kvalitní prostitutku než výbornou matku od dětí.“

Osobně si ze sexuální, respektive takzvané rodinné, výchovy ve škole moc nepamatuji. Pamatuji se, že jsme jednou dostali vložku a jednou tampon, pamatuji si, že kluci nafukovali kondomy a plnili je vodou. Nikdo se nic nového nedozvěděl, všichni se trapně uculovali. Bylo to úplně k ničemu, myslím, že mě to nijak nepoznamenalo, ani v dobrém, ani v špatném. Z dnešního pohledu to však bylo něco, co by už bylo v rozporu s mým přesvědčením, později nadobytým, něco, čemu bych prostě nechtěla, aby se mé děti učily tímto způsobem.

Filozofie, která číhá v osnovách takzvané sexuální výchovy, zejména například ochrany proti sexuálně přenosným chorobám, je neslučitelná s mojí životní filozofií. Životní filozofií, kterou jsem si zvolila a rozklíčovala já sama pro sebe, která se neslučuje ani s postojem mých rodičů. Třeba i mé děti jednou zvolí jinou filozofii, jako rodič mám však právo seznámit je prvořadě s tou svojí. Má filozofie mluví o důstojnosti a věrnosti, filozofie servírovaná dětem jako univerzální říká, že je v podstatě jedno, kolik budou mít partnerů, že je mravně zcela neutrální vyspat se s polovinou města na záchodcích diskotéky, hlavní je mít u sebe šprcku, abychom se náhodou nenakazili a neroznášeli dál nějaký sajrajt při dalších výpravách za ukojením pudu, případně si nezkazili život malým uřvaným parchantem. Nechtěným. Nebo abychom nemuseli jít na potrat, vždyť to stojí taky pár tisícovek, že.

Ne, nežila jsem vždy podle své filozofie. Ale nadále ji považuji za správnou, možná i právě díky zkušenostem, které jsem získala při jejím nedodržování. Pro mě je univerzální. A svým dětem odevzdáváme to, co považujeme za správné.

Na fotku mladého amerického mariňáka Joshe a jeho snoubenky Bre, kterou vidíte nahoře, jsem narazila vlastně náhodou. V té době měla už desítky tisíc facebookových lajků a blahopřejných komentářů. Josh a Bre se modlí za své manželství, do něhož se chystají za pár hodin vstoupit. Jsou si tak jistí, že to bude na celý život, že si pro sebe uchovali i svoji čistotu - ano, jak píše Bre na svém blogu, první sexuální zkušenost budou mít spolu. Asi už měli, od pořízení fotky uběhlo pár měsíců. Nelituji je, že si dostatečně neužili, na rozdíl ode mě. Líbí se mi odevzdání všeho pro toho druhého. A jejich příběh bych svým dětem odevzdala mnohem radši, než krabičku prezervativů.

Mému kamarádovi, gayovi a nekatolíkovi, se to líbilo také. Když jsem se ho ptala proč, odpověděl mi velmi krátce: „Protože i já bych si přál lásku na celý život, dýchá z toho taková věrnost a úcta.“ Vím, že si ho nikdy nevezmu. Taky vím, že si nikdy nevezmu svého kamaráda Harela, ortodoxního žida, kterému se to také líbilo. Ten první nechce ženu, ten druhý nechce nežidovku. Ale spolu s mnoha dalšími sdílíme stejné hodnoty, které se liší od těch, co jsou dnes prezentovány jako samozřejmé.

Akceptovat, že tím, co by mělo udávat univerzální hodnoty, není dle mnohých rodičů společnost, která trpí obrovskou mírou rozvodovosti, žalostně nízkou porodností a kde několik desetitisíc nových životů je ukončeno za rok na potratových klinikách. Společnost, kde je naprosto normální střídat a přebírat partnery jako ponožky ve Vše za 39,- a kde polovina dětí žije s jedním rodičem. A lze přitom dost důvodně pochybovat o tom, že je to ve všech případech z důvodu opravdového zájmu dětí, například jejich ochrany před alkoholismem či násilím jednoho z rodičů. Že tu jsou jiní lidé, kteří svým dětem chtějí jako vzor nabídnout Joshe a Bre, ne Miu Khalifa. Akceptovat, že jsou tu jiní lidé. Není to nakonec vrchol liberalismu?

Autor: Lucie Amálie Sulovská | neděle 8.2.2015 15:23 | karma článku: 39.81 | přečteno: 3918x

Další články blogera

Lucie Amálie Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 30.26 | Přečteno: 1370 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (II.)

(Povídka) Římské letiště přivítalo kardinála Bangouru každodenním shonem. Tentokrát to ale pro něj neměl být jen obyčejný let do vzdálené destinace. Po patnácti letech v Římě se na příkaz papeže vracel domů, do Afriky.

26.6.2017 v 5:45 | Karma článku: 21.24 | Přečteno: 686 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Slunce svítilo i v noci (I.)

(Povídka) Robert Bangoura sledoval z okna ubíhající kulisy římského předměstí. Kardinál propuštěný z kurie nepromluvil od chvíle, kdy nasedl do taxíku, který řídil stejně mlčenlivý společník. Poslední mohykán opouštěl Řím tiše.

24.6.2017 v 5:00 | Karma článku: 24.91 | Přečteno: 1263 | Diskuse

Lucie Amálie Sulovská

Zaplaví nás Afrika? To záleží jen na nás

Fatalismus evropských vůdců, kteří lidem naprosto bez uzardění sdělují, že „možná přijde i sto milionů Afričanů“, jako kdyby ve varieté oznamovali příchod kouzelníka, je do nebe volající ukázkou absolutní impotence.

21.6.2017 v 20:10 | Karma článku: 47.28 | Přečteno: 10296 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jana Slaninová

Skvělý burger na Andělu od Jakuba

Manžel dnes lákal na vinnou klobásu. Lehce osmahnutou, s česnekovým chlebem. Těšila jsem se fakt moc. Ale v práci jsem pojedla pouze krémovou zeleninovou polévku a v půl šesté už jsem mírně šilhala hlady. Burger padl mi do ok.

22.11.2017 v 19:58 | Karma článku: 9.21 | Přečteno: 150 | Diskuse

David Dvořák

Vydání Babiše a inspirace pro Okamuru.

Politika je umění dosáhnout maxima možného. Dogmatické lpění na vyřčeném nebývá zrovna nejkonstruktivnější, na druhou stranu je třeba se nezpronevěřit zásadám a „neztratit tvář“.

22.11.2017 v 13:41 | Karma článku: 28.43 | Přečteno: 1961 | Diskuse

Jan Klar

Tady pomůže už jen psychiatr

Jako poslední možnost, kterou Eva navrhla, bylo jít do manželské poradny. Dobře věděla, jaký má Michal odpor ke všem těm psychologům, terapeutům nebo osobnostním poradcům.

22.11.2017 v 12:42 | Karma článku: 14.60 | Přečteno: 565 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Děti vyrostly a tak tápeme

Čím podarovat děti na Vánoce? Navíc když už vůbec nejsou v dětském věku. Ty své dospělce nějak zvládneme, ale pak tu máme ty „malé“ neteře a synovce, čili děti, co mezitím vyrostly až (skoro)dospěly.

22.11.2017 v 10:33 | Karma článku: 13.07 | Přečteno: 317 | Diskuse

Marek Valiček

Radši dojedou domu zpocená, než pozvracená!

"Asi si budu o Jéžíška přát k vánocum nějakou tu kouzelnou zaklínací hůlku a pak ten brajgl kolem nás vysmejčim."

22.11.2017 v 9:00 | Karma článku: 26.56 | Přečteno: 955 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.