Útěk z Norska podruhé: Sasha Frolov

5. 12. 2014 21:45:00
Už nikdy neuvidíš svoji matku, dozvěděl se třináctiletý ruský chlapec Sasha Frolov od pracovnic norské sociální služby Barnevern, když byl společně se svým čtyřletým nevlastním bratrem Mishou odebrán své matce Irině Bergsethové. Na počátku stálo obvinění ze sexuálního zneužívání Mishy, kterého se měl dopouštět jeho norský otec.

Irina Bergseth, ruská občanka, se do Norska přestěhovala za svým novým manželem panem Bergsethem, norským občanem, spolu se synem Sashou Frolovem, ruským občanem, kterého měla ještě v Rusku coby svobodná matka. Syn Misha Bergseth se narodil v Norsku a byl norským občanem. Vztah manželů se však velmi brzy začal kazit. Mladší syn se měl matce svěřit s tím, že jej otec sexuálně zneužíval. Barnevern však dospěl k velmi překvapivému závěru: matka je psychicky chorá a obvinění si vymyslela. Ačkoliv matka předložila lékařské zprávy prokazující opak a rovněž vyšetření Mishy prokázalo, že trpí traumatem, které může být následkem sexuálního zneužívání, byly jí obě děti - po udání otce, který se mstil za obvinění ze sexuálního zneužívání - odebrány.

Oba sourozenci byli rozděleni, Misha putoval k otci, Sasha, o něhož nevlastní otec zájem nejevil, nejprve do dětského domova, pak k pěstounům. Tehdy už třináctiletý Sasha se však se svým osudem nehodlal smířit. Nadprůměrně inteligentní chlapec psal emaily na ruské velvyslanectví v Oslu. Barvitě v nich popisoval samotné odebrání matce, komunikaci se sociálními pracovnicemi i podmínky v nové rodině. Psal, že byl doma a hrál s kamarádem PlayStation, když za ním přiběhla matka, že si pro něj jde Barnevern. Mladší Misha už v té době seděl v policejním voze. „Nikdy v životě jsem nebyl tak nešťastný. Pokusil jsem se uniknout z auta, ale důstojník zablokoval dveře. Říkali, že je pro nás špatné být s matkou a že nás vezmou na místo, kde to bude lepší.“

O sociálních pracovnicích: „Mluvil jsem s paní (z Barvenernu), která měla na starost můj případ. Nechtěla mě poslouchat. Řekla, že ona rozhodla a nehodlá na tom nic měnit. Také řekla, že dělá, co je v jejích silách, aby mě předala dobré pěstounské rodině. Řekl jsem, že mi zničila život, ale ona řekla, že budu v pořádku. To není pravda. Nic nebude v pořádku. Šestého července to bylo pět týdnů, co jsem viděl matku naposled. Nevím, co mám dělat. Vše vypadá tak zle.“

O nové pěstounské rodině: „V sobotu jsem si vážně zranil kotník a natáhl šlachy. Doktor říkal, že bych měl chodit o berlích, ale paní, u níž bydlím, mi je odmítla koupit. Nemohl jsem chodit, ani si pronajmout berle. Dne 21. června jsme měli ve škole absolventský večírek, ale odmítli mě tam pustit. Nedovolili mi jít se třídou ani do Zábavního parku 23. června. Čekal jsem na ten den celý rok, ale nechtějí mě pustit kamkoliv. Sociální služba mi ničí život. Dávají mi málo jídla a mám hlad. Nikdo tu se mnou nechce mluvit a já se cítím naprosto osamělý. Prosím, pomožte mi se dostat domů k matce, nebo mi pomozte najít právníka, abych mohl žalovat úřad pro ochranu dětí. Už jsem napsal na místní výbor (Fylkesnemda), ale nechtějí mě poslouchat. Prosím, pomozte mi dostat se domů k mé milující a starostlivé matce. Mám velmi dobrou rodinu. Nemůžu používat počítač ani telefon. Cítím se tak špatně. Prosím, pomozte mi se dostat zpátky domů!“

Kromě matky, bratra a přátel dostal chlapec také zákaz navštěvovat skateboardingové a tenisové kurzy, kam předtím chodil. Pro vzpurnost mu byl časem odebrán počítač i mobilní telefon. Ačkoliv byl Sasha ruským občanem, stejně jako v případě českých bratrů Michalákových nebo indických dětí Bhattarcharyových, se Barnevern zcela odmítl zabývat možností svěřit chlapce do péče příbuzných v Rusku (v tomto případě babičky a strýce). Sasha to však nevzdal.

O svém pozdějším útěku řekl Sasha v televizním dokumentu (viz níže): „Kupoval jsem vodu a v kiosku jsem uviděl ty noviny. Na obalu bylo napsáno, že polský Rambo ukradl polskou dívenku z náhradní rodiny. V knihovně s internetem jsem zjistil, že je to detektiv, který pomáhá takovým dětem, jako jsem já. Tak jsem mu zavolal z veřejného telefonu a samozřejmě se rozbrečel. Řekl jsem mu, že chci k mámě a prosil jsem ho o pomoc.“

Tím Rambem byl známý polský detektiv Krzysztof Rutkowski a tou dívkou devítiletá Polka Nikola Rybková, která byla rodičům odebrána pro „výchovná pochybení“ - rodiče ji občas fyzicky trestali, zakazovali jí kamarádit se s jistou problémovou dívkou a navíc jí oznámili, že její babička v Polsku bude operována a je na tom zdravotně špatně, čímž způsobili, že „dívka byla ve škole smutná“. Nikola byla odebrána ze školy a předána pěstounské rodině. Při svém „únosu“ zpět k rodičům statečně spolupracovala: s rodiči i detektivem komunikovala přes mobil, který od nich tajně dostala při schůzce a úzkostlivě jej skrývala před pěstouny, osudné noci pak zůstala vzhůru a čekala s pootevřeným oknem na své osvoboditele. Sama připevnila lano k posteli a poté po něm sešplhala přímo do náručí jednoho z „únosců“.

Okolnosti Sashova útěku nebyly tak dramatické. Detektiv se zkontaktoval s jeho matkou a společně se Sashou se domluvili, že jej v určitou dobu, cestou do školy, vyzvedne auto z městského parku. Měli mnohem více času. V době, kdy se přišlo na Sashovo zmizení, byli už všichni na území Dánska a ještě toho dne se dostali do Polska. Stejně jako v případě Nikoly Rybkové bylo zablokováno celé město, v němž žila Sashova pěstounská rodina.

Norsko zažalovalo Irinu pro únos. Sasha se po informaci, že by se mohl vrátit zpět do Norska, zhroutil a strávil dva dny v nemocnici. Polské úřady vydání dítěte zpět do Norska zamítly, ale umístily Sashu po dohodě s matkou do polské pěstounské rodiny do doby, než se případ vyřeší. Sashova nová pěstounská rodina byla rusky mluvící, o chlapce se starala s láskou, umožňovala mu denní styk s matkou a za příkladnou péči o chlapce se jí dostalo i poděkování od ruského ministerstva zahraničí. „O dítě je pečováno s láskou, čte a píše ve svém rodném jazyce, studuje polský jazyk a pravopis, dostává čtyři teplá jídla denně, má nové polské přátele. Polské úřady věnují zvláštní pozornost a respekt chlapcově pravoslavné víře a ruské kultuře.“

V listopadu 2011 se Sasha s matkou vrátil do Ruska, kde dodnes žijí. O osudu Mishy není do dnešních dnů nic známo.


Dnes sedmnáctiletý Sasha mluví v dokumentu mapujícím osudy ruských dětí odebraných v Norsku (české titulky):

Autor: Lucie A. Sulovská | pátek 5.12.2014 21:45 | karma článku: 39.74 | přečteno: 6331x

Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.67 | Přečteno: 19359 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 2509 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 1674 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Katolická církev stála na straně českého národa

Šéf KSČM Vojtěch Filip zase lhal, ostatně je to jeho dobrým zvykem. V rámci projednávání zákona o zdanění církevních restitucích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že římskokatolická církev byla v české historii vždy protinárodní.

18.2.2019 v 18:53 | Karma článku: 15.19 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jiří Míka

Gender-totalita v UK přituhuje - policie vyšetřuje ne-zločiny

V posledních měsících se z Británie objevují zprávy o tom, že policie vyšetřuje názory lidí na Twitteru, které jsou řekněme kritické k tvrzením, že je nekonečné množství pohlaví a podobně. A pak že nikdo nikomu nic nevnucuje.

18.2.2019 v 17:50 | Karma článku: 29.99 | Přečteno: 719 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Má Václav Klaus ml. pravdu, když volá po svobodě vyjadřování na internetu…?

No, co myslíte? Jedni z Vás říkají, že ano, druzí zase tvrdí opak. Hodně lidí ale zapomíná na jeden zásadní detail...

18.2.2019 v 16:03 | Karma článku: 22.18 | Přečteno: 474 | Diskuse

Lumír Vitha

Může být známkování žáků pro některé stresující? Jistěže ano. A proč by nemělo být?

Dnes jsem narazil na text pana kolegy Nožičky "Václav Klaus mladší je trnem v oku mediálním vzdělávacím odborníkům". Dotýká se zde mimo jiné i klasického známkování, tedy hodnocení žáků formou číselného vyjádření jejich výkonu.

18.2.2019 v 13:58 | Karma článku: 40.82 | Přečteno: 2020 | Diskuse

Jiří Turner

Rodinná diagnóza Klausů

Budou to geny! Nedokážu si totiž vysvětlit, proč by jinak vzdělaní, schopní a chytří mužové začali jen tak vymýšlet nesmysly, o kterých musí vědět, že to nesmysly jsou, a jejich prezentace má pouze ten efekt, že vzbudí pozornost.

18.2.2019 v 13:31 | Karma článku: 15.14 | Přečteno: 567 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz