Kam kráčíš, Evropo?

25. 05. 2014 23:45:00
Ve Francii slaví obrovský úspěch Marine Le Penová a její Národní Fronta. Eurovolby vyhráli, poprvé a s převahou. V Dánsku zvítězila nacionalistická pravicová Dánská lidová strana, v Belgii rovněž nacionalistická Nová vlámská aliance. Úspěchu se dočkali také nacionalisté v Irsku, nebo Finsku. Ačkoliv jsou v mnohém rozdílní, něco mají společného - jejich styčným bodem je odpor k imigraci a jejich velké vítězství bude předmětem zděšených analýz příštích několika měsíců.

Je však vůbec zděšení na místě? Nejedná se prostě jen o logické vyústění situace?

Jean Le Pen svoji „malou holčičku“ nadšeně svírá v náručí. Na úspěch, jehož dosáhla, on čekal celý život. Je však jeho krev skutečně schopnější? Nebo jen kandidovala v příhodnější době? V době, kdy mají Francouzi opravdu dost směřování své země? V době, kdy pohár začal přetékat? Nevadí jim, že Le Penová nepřináší konkrétní řešení. Chtějí naději, že se o to alespoň bude snažit. Můžeme s tím nesouhlasit, ale nelze to nechápat. Poptávka se konečně dočkala nabídky. Nebo nabídka poptávky?

Šok pro Brity přišel v roce 2009, kdy bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neathe promluvil o skutečné podstatě levicové podpory masové imigraci zejména ze zemí třetího světa. Pro myslící jedince to žádný velký šok nebyl, něco takového už dávno tušili. Šokovala spíše upřímnost, s níž Neathe vystoupil. Připustil sice, že část problému byla způsobena skutečně ideologickou zaslepeností multikulturní společností, jenže tato vlastně iracionální záležitost subjektivního přesvědčení se velmi dobře doplňovala s politickým prospěchářstvím. Neathe připustil, že si levice vlastně dovážela své voliče. Byl to jednoduchý vzorec: čím víc chudých a nevzdělaných, tím víc levicových voličů. Je totiž logické, že člověk s nízkým vzděláním, mnohdy špatnou znalostí jazyka a často i nechutí se přizpůsobovat novému prostředí, tedy s velmi nízkým uplatněním na trhu práce, bude voličem levice, která mu nabízí sociální jistoty. Pravice lpějící na osobní odpovědnosti takového voliče nikdy ve větší míře nezaujme.

Není tomu tak jen v Evropě, tento vzorec platí všude na světě; valná většina amerických hispánců ve Spojených státech volí levicové demokraty. Největší procento hispánských republikánů (stále velmi nízké) se potom nachází v Texasu. I to má však vysvětlení. Jedná se o několikátou generaci, jejíž předci přišli do Spojených států v době, kdy (zejména) v Mexiku byla vysoká nezaměstnanost a v USA zase přísné imigrační zákony, dostatek pracovních příležitostí a nijak zvlášť štědrý sociální systém. Tito lidé přišli legálně a za prací, normálně se zařadili do společnosti a rozšířili řady pracujících. Jako křesťané navíc neměli problém s křesťanskými základy a křesťanskou většinou v nové zemi. Své děti už potom vychovali ve stejném duchu.

Sociální systém ve většině Evropy je však více, než štědrý, imigrační zákony benevolentní a nezaměstnanost vysoká. A většina migrantů ze zemí třetího světa jsou muslimové.

Podobná situace je právě v diskutované Francii. Zatímco katolíci, kteří jsou v zemi stále největší náboženskou skupinou, volili v posledních prezidentských volbách víceméně vyváženě (cca 40% za Hollanda, 60% protikandidátovi), u muslimů, převážně přistěhovalců, počet voličů současného socialistického prezidenta přelezl 90%. Takový obrovský nepoměr nutí k zamyšlení. Dalo by se přitom očekávat, že konzervativní muslimové nemohou dát svůj hlas kandidátovi strany, která prosazuje například svatby homosexuálů. V očích francouzkých muslimů však jasně zvítězil sociální program. I to má poměrně logické vysvětlení. Konzervativci nemají šanci už proto, že hodnoty, které reprezentují, neevropským imigrantům z větší části nic moc neříkají.

Zatímco levice se přiklonila jednoznačně na druhou stranu, klasické pravicové strany, snad ze strachu, že obdrží oblíbenou nálepku „xenofobní“ a „populistické“ partaje, nebyly schopny nabídnout alternativu. Nedokázaly promptně zareagovat na společenskou objednávku a před problémy začaly zavírat oči. Za projev největší odvahy pravicově konzervativních lídrů v posledních letech se dá považoval vyjádření Davida Camerona a Angely Merkelové, že „multikulturalismus selhal.“ S tím se sice lze ztotožnit, ale ve chvíli, kdy Londýn, Paříž, nebo Malmö občas hoří, roste počet čtvrtí s charakteristikou no-go zone, přibývá útoků na kostely a synagogy, objevují se první oblasti, kde místní přistěhovalci jsou majoritní skupinou a prohlašují za platné právo šária, to už nikoho moc nezajímá.

Evropa začíná kráčet novou cestou. Cestou, kterou lze pozorovat se znepokojením. Ale nelze se jí divit. Hodně štěstí, Evropo.

Autor: Lucie A. Sulovská | neděle 25.5.2014 23:45 | karma článku: 43.79 | přečteno: 7465x

Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.67 | Přečteno: 19359 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 2509 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 1674 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

František Skopal

O hlubokém omylu stoupenců gnostického křesťanství

Gnostické křesťanství je křesťanstvím, uznávajícím kosmický princip Krista. Jde o všeobsáhlý, božský princip, nacházející se nad hmotným světem.

18.2.2019 v 14:18 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jana Neuwerthová Šmýdová

Co všechno chcete stihnout, než zemřete?

Zkoušeli jste někdy pracovat “jenom” 40 hodin týdně? Člověku zůstane spousta volného času. Odpočine si, ponoří se i do jiných činností a ráno jde do práce s větší radostí a energií.

18.2.2019 v 10:04 | Karma článku: 17.23 | Přečteno: 716 | Diskuse

Otakar Vagner

Teď v písni záchvěvu dotknu se nebe... (Zpověď a lament puberťáckého kytaristy)

Každý zná ze svých puberťáckých let touhu blýsknout se před dívkami hrou na kytaru. Nebo hrát v nějaké hudební skupině!

18.2.2019 v 9:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Martin Faltýn

V pondělí se prý moc nečte

Maximálně tak, co řekl zvnovuzvolený Babiš. co na to Zeman... A pokud prý chci "nahonit karmu", je nejlépe psát o víkendu. Jenže je pondělí a já píšu: o víkendu. A co dělat, když se vám smůla lepí na paty?

18.2.2019 v 8:08 | Karma článku: 9.47 | Přečteno: 147 | Diskuse

Pavla Kolářová

Nekoukej mi do výstřihu!

Venku, doufejme, co nevidět začnou rašit pupeny, ptáci zahájí cvrlikáním namlouvací sezónu a lidé konečně odloží svou zimní zachumlanost a zachmuřenost stejně jako flaušové kabáty a péřové bundy. Rozkvetou první jarní výstřihy...

18.2.2019 v 7:19 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 824 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz