Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kam kráčíš, Evropo?

25. 05. 2014 23:45:00
Ve Francii slaví obrovský úspěch Marine Le Penová a její Národní Fronta. Eurovolby vyhráli, poprvé a s převahou. V Dánsku zvítězila nacionalistická pravicová Dánská lidová strana, v Belgii rovněž nacionalistická Nová vlámská aliance. Úspěchu se dočkali také nacionalisté v Irsku, nebo Finsku. Ačkoliv jsou v mnohém rozdílní, něco mají společného - jejich styčným bodem je odpor k imigraci a jejich velké vítězství bude předmětem zděšených analýz příštích několika měsíců.

Je však vůbec zděšení na místě? Nejedná se prostě jen o logické vyústění situace?

Jean Le Pen svoji „malou holčičku“ nadšeně svírá v náručí. Na úspěch, jehož dosáhla, on čekal celý život. Je však jeho krev skutečně schopnější? Nebo jen kandidovala v příhodnější době? V době, kdy mají Francouzi opravdu dost směřování své země? V době, kdy pohár začal přetékat? Nevadí jim, že Le Penová nepřináší konkrétní řešení. Chtějí naději, že se o to alespoň bude snažit. Můžeme s tím nesouhlasit, ale nelze to nechápat. Poptávka se konečně dočkala nabídky. Nebo nabídka poptávky?

Šok pro Brity přišel v roce 2009, kdy bývalý poradce několika labouristických ministrů Andrew Neathe promluvil o skutečné podstatě levicové podpory masové imigraci zejména ze zemí třetího světa. Pro myslící jedince to žádný velký šok nebyl, něco takového už dávno tušili. Šokovala spíše upřímnost, s níž Neathe vystoupil. Připustil sice, že část problému byla způsobena skutečně ideologickou zaslepeností multikulturní společností, jenže tato vlastně iracionální záležitost subjektivního přesvědčení se velmi dobře doplňovala s politickým prospěchářstvím. Neathe připustil, že si levice vlastně dovážela své voliče. Byl to jednoduchý vzorec: čím víc chudých a nevzdělaných, tím víc levicových voličů. Je totiž logické, že člověk s nízkým vzděláním, mnohdy špatnou znalostí jazyka a často i nechutí se přizpůsobovat novému prostředí, tedy s velmi nízkým uplatněním na trhu práce, bude voličem levice, která mu nabízí sociální jistoty. Pravice lpějící na osobní odpovědnosti takového voliče nikdy ve větší míře nezaujme.

Není tomu tak jen v Evropě, tento vzorec platí všude na světě; valná většina amerických hispánců ve Spojených státech volí levicové demokraty. Největší procento hispánských republikánů (stále velmi nízké) se potom nachází v Texasu. I to má však vysvětlení. Jedná se o několikátou generaci, jejíž předci přišli do Spojených států v době, kdy (zejména) v Mexiku byla vysoká nezaměstnanost a v USA zase přísné imigrační zákony, dostatek pracovních příležitostí a nijak zvlášť štědrý sociální systém. Tito lidé přišli legálně a za prací, normálně se zařadili do společnosti a rozšířili řady pracujících. Jako křesťané navíc neměli problém s křesťanskými základy a křesťanskou většinou v nové zemi. Své děti už potom vychovali ve stejném duchu.

Sociální systém ve většině Evropy je však více, než štědrý, imigrační zákony benevolentní a nezaměstnanost vysoká. A většina migrantů ze zemí třetího světa jsou muslimové.

Podobná situace je právě v diskutované Francii. Zatímco katolíci, kteří jsou v zemi stále největší náboženskou skupinou, volili v posledních prezidentských volbách víceméně vyváženě (cca 40% za Hollanda, 60% protikandidátovi), u muslimů, převážně přistěhovalců, počet voličů současného socialistického prezidenta přelezl 90%. Takový obrovský nepoměr nutí k zamyšlení. Dalo by se přitom očekávat, že konzervativní muslimové nemohou dát svůj hlas kandidátovi strany, která prosazuje například svatby homosexuálů. V očích francouzkých muslimů však jasně zvítězil sociální program. I to má poměrně logické vysvětlení. Konzervativci nemají šanci už proto, že hodnoty, které reprezentují, neevropským imigrantům z větší části nic moc neříkají.

Zatímco levice se přiklonila jednoznačně na druhou stranu, klasické pravicové strany, snad ze strachu, že obdrží oblíbenou nálepku „xenofobní“ a „populistické“ partaje, nebyly schopny nabídnout alternativu. Nedokázaly promptně zareagovat na společenskou objednávku a před problémy začaly zavírat oči. Za projev největší odvahy pravicově konzervativních lídrů v posledních letech se dá považoval vyjádření Davida Camerona a Angely Merkelové, že „multikulturalismus selhal.“ S tím se sice lze ztotožnit, ale ve chvíli, kdy Londýn, Paříž, nebo Malmö občas hoří, roste počet čtvrtí s charakteristikou no-go zone, přibývá útoků na kostely a synagogy, objevují se první oblasti, kde místní přistěhovalci jsou majoritní skupinou a prohlašují za platné právo šária, to už nikoho moc nezajímá.

Evropa začíná kráčet novou cestou. Cestou, kterou lze pozorovat se znepokojením. Ale nelze se jí divit. Hodně štěstí, Evropo.

Autor: Lucie A. Sulovská | neděle 25.5.2014 23:45 | karma článku: 43.76 | přečteno: 7459x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.62 | Přečteno: 18741 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.11 | Přečteno: 2295 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.24 | Přečteno: 1641 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.42 | Přečteno: 1619 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Pražák

Máma čůrá na zahradě za boudou

„Honzo, máš tady tátu?“ Zeptal se mě tehdy na chalupě soused Jarda. Mně bylo čerstvých osmnáct, rodiče ten víkend někam odjeli a já se na chalupu vypravil sám s naší mourovatou kočkou.

27.5.2018 v 13:27 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Zdeněk Šindlauer

Kterak si počínati na třináct a půl metru vysokém kopci?

Není to žádná věda. Záhodno jest naň vystoupiti, aby nad hlavou byly už jen větve stromů a nebe. Nahoře se posadit na zem, rozepnout límeček u košile, vdechovat zemi a čas vůkol, a půl hodiny nedělat a neříkat nic.

27.5.2018 v 7:35 | Karma článku: 15.76 | Přečteno: 333 | Diskuse

Klára Tůmová

Není erár jako erár aneb Mlíčko

Člověk je tvor vynalézavý, a to platí jak pro soukromničení, tak pro sdílení. Jen se občas stane, že někdo lokální situaci tak docela nepochopí.

26.5.2018 v 20:28 | Karma článku: 10.54 | Přečteno: 287 | Diskuse

Michal Bareš

Švédský recept na krize

Médii proběhla tento týden zpráva o příručce pro případ krize nebo války, kterou distribuuje Švédsko svým občanům. Jedním z témat této brožury je také připravenost domácností a jejich doporučené vybavení.

26.5.2018 v 7:18 | Karma článku: 15.05 | Přečteno: 740 | Diskuse

Jan Andrle

Brejličky

Jsou to takové předěly v životě mužském - a nepochybuji, že dámy to mají podobně - a jakkoli je čekáte, víte o nich, že přijdou, tak pocit překvapení se alespoň u mne stejně dostavil.

26.5.2018 v 1:21 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 292 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.