Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Smutné výročí. Jak komunisté zlikvidovali mužské kláštery

13. 04. 2014 18:30:00
K celé akci se schylovalo už od roku 1949. Přitom začátek padesátých let byl pro komunisty v proticírkevním tažení sám o sobě úspěšný. V procesu s „vrahy a záškodníky“ od Babic se podařilo odsoudit a popravit hned tři římskokatolické kněze a k procesu se schylovalo i v případě uvězněného Josefa Toufara, k čemuž nakonec nedošlo poté, co Toufar podlehl mučení a zemřel. Přesto se režim rozhodl zasadit církvi další ránu v podobě likvidace všech řeholních kongregací v zemi. Nejprve mužských, poté ženských.

Akce musela mít diskreditační předehru; v průběhu února a března 1950 byli zatčeni čelní představitelé řádů a byl s nimi uspořádán monstrproces, kde byli za použití mučení, vyhrožování a drog donuceni podepsat doznání o protistátní činnosti. Do Želivského kláštera StB umístila zbraně, které pak na základě „doznání“ mnichů vítězoslavně našla. Prokuraturu v procesu zastupovaly známé firmy - Čížek, Urválek a Brožová Polednová

V té době na následky brutálního týrání zemřel pater Josef Toufar, čímž pravděpodobně zabránil vzniku dalšího propagandisticky využitelného monstrprocesu. V době, kdy byl Toufar ve vězení, o pár metrů dál seděl už i jeden z čelních představitelů řeholí, premonstrát Vít Tajovský. Ten později vzpomínal jak na pobyt ve vězení, kterému byla vystavena elita řeholních kongregací, tak na samotného Toufara:

„Oni měli připravena veškerá doznání, která jsme - já i Toufar - odmítli a tak jsme byli převezeni do kasemat, nazývaných "temnice". Šlo o kobky se zatemněnými okny, v nichž byl pobyt zostřen tvrdým půstem. Desátý den jsem si už proto v duchu říkal, že asi podepíšu všechno. Bez jídla, pití, bez lůžka, leželi jsme pouze na betonu. Každou hodinu nás bachař budil, museli jsme se postavit do pozoru a říci své číslo a pak do úpadu cvičit. Pak si člověk mohl lehnout, ale pokud odmítl nebo nemohl vstát, vylili na něj kbelík studené vody.“

„Potom nám - vězňům ponechaným o žízni - jednoho dne přinesli v hrnečku nápoj, který byl na chuť velmi ostrý. Slyšel jsem již dříve, že věznitelé v komunistických kriminálech připravují nějaké omamné, halucigenní látky a proto jsem se tehdy překonal a podezřelý nápoj nevypil. Bachař na mě totiž neviděl a tak jsem si pouze jakoby polil šaty. Bohužel však Josef Toufar tuto ostrou tekutinu zřejmě vypil.“

„Pepíček (Toufar, pozn. aut.) byl opravdu statečný. Vydržel i když musel hodně trpět - byl opravdu krutě bit.“

Předehra byla dokonána. Zásah proti mužským řeholím se odehrál v noci ze 13. na 14. dubna 1950. Zúčastnili se jej příslušníci Lidových milicí a Státní bezpečnosti. Postupně v noci uzavřeli vchody klášterů, aby se nikdo nedostal ven a zajistili zvony, aby řeholníci nemohli volat o pomoc. Poté násilně vnikli dovnitř a zadrželi obyvatele klášterů. Následně byli mniši internováni do táborů v Broumově, Oseku, či Králíkách, někteří byli odvezeni na výslech na Bartolomějskou ulici v Praze.

Jen na Slovensku bylo internováno 881 řeholníků z 11 mužských řeholí. V celém Československu bylo potom zlikvidováno na 200 klášterů, v nichž žilo na 2376 mužských řeholníků. Mezi řeholníky byli novicové, chlapci od patnácti let, výjimečně i mladší, až po staré řeholníky, narozené ještě i v 60. a 70. letech 19. století. Kláštery poté často dlouhá desetiletí chátraly. Byl jim zabaven veškerý majetek, movitý i nemovitý, včetně polí, lesů, budov. Bylo poškozeno značné množství kulturního dědictví klášterů, zejména obrazů a knih.

Právě na Slovensku se provedení celé akce ukázalo být značně problematickým. V Podolínci musela StB použít zbraně proti rozzuřenému obyvatelstvu, které se pokoušelo osvobodit mnichy, v Pezinku se nepokoje nepodařilo potlačit a mniši museli být internováni na jiném místě, v Hlohovci a Pruskom musela dokonce demonstrace obyvatel na záchranu řeholníků rozehnat armáda.

V témže roce komunisté zlikvidovali všechny kněžské semináře a namísto nich ustanovili jediný povolený kněžský seminář v Čechách, komunisty kontrolovaný, který umístili v Litoměřicích. Budovy zrušených seminářů zabrali i s veškerým majetkem. Skončily i malé semináře, kde se na kněžství připravovali chlapci již od dvanácti let. Taktéž jejich budovy i s veškerým majetkem byly zabrány.

Novicové, kterým ještě nebylo 18 let, internováni obvykle nebyli; vrátili se domů k rodičům a později směli vykonávat jen dělnické profese. Staří mniši umírali jeden za druhým. Vytržení z prostředí kláštera, kde mnozí žili už od dětství, následkem přesunů, zimy, hladu a krutého zacházení, část z nich internaci nepřežila. Mnozí řeholníci skončili v táborech nucených prací a rovněž v PTP.

Komunisté jediným zásahem přerušili mnohdy tisíciletou tradici působení řádů v Čechách a staletý majetek mnohdy zcela zdevastovali. Řády, které jim padly za oběť, nezřídka vychovaly desítky generací a položily národu duchovní, kulturní, edukační a sociální základ. Maltézští rytíři v Čechách působili od roku 1158, Premonstráti od roku 1140, Cisterciáci od roku 1199, Benediktýni od roku 993, Křižovníci s červenou hvězdou od roku 1233, Obutí augustiniáni od roku 1285, Františkáni od roku 1228, Dominikáni od roku 1225, Jezuité od roku 1551, Milosrdní bratři od roku 1619, Piaristé od roku 1634, Redemptoristé od roku 1820, Salvatoriáni od roku 1894, Školští bratři od roku 1898, Těšitelé a Salesiáni od 20. let 20. století.

Po akci "K" následovala akce "Ř". Ta zlikvidovala všechny ženské řády v Československu. A tak zatímco roku 1950 žilo v Čechách 2528 řeholníků a 11 896 řeholnic, konce totality se dočkalo maximálně 3500 řeholnic a méně, než tisíc řeholníků.

Autor: Lucie A. Sulovská | neděle 13.4.2014 18:30 | karma článku: 36.05 | přečteno: 2071x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19199 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Anna Putnová

Výuka jazyků – investice bez rizika

Výzkumy z posledních let ukázaly, že jazykové kompetence obyvatel jsou pro rozvoj země důležitější než např. dotace do průmyslu či podpora zahraničních investic. Znalost cizího jazyka je podstatným faktorem v konkurenceschopnosti.

25.9.2018 v 22:01 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 135 | Diskuse

Marek Trizuljak

Mnichov 1938 - Nacistické recepty už nikdy!

Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!

25.9.2018 v 20:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 279 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Výstava o důstojnosti veřejného prostoru na nedůstojném veřejném prostranství

aneb pohnou se ledy a stane se „buzerplatz“ (jak se lidově říkávalo Staliňáku – nyní náměstí Dr. M. Horákové) důstojným veřejným prostorem, za který se nemusí občané Karlových Varů stydět?

25.9.2018 v 17:14 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 386 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 601 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz