Což takhle zemřít, holečku?

7. 04. 2014 20:05:00
Pocítil to někdy snad už každý. Když má milovaná prababička před několika týdny v požehnaném věku devadesáti tří let opustila tento svět, vlastně mě to nepřekvapilo. Ačkoliv jsem celý její pohřeb proplakala a vlastně jsem brečela už od chvíle, kdy jsem naposledy v otevřené rakvi před obřadem stiskla její ledovou ruku a pohlédla do pokojné tváře, už tak cizí, nepřítomné, přesto byly moje pocity spíše smíšené. Věděla jsem, že nyní už netrpí. Že je po všem, že zůstalo jen tělo bez duše, tělo, které už nepřináší žádnou bolest.

Moje prababička trpěla, hodně trpěla, přesto nejspíše méně a kratší dobu, než jiní. Z tohoto důvodu si nedovoluji eutanázii šmahem odsoudit, proto rozumím jejím příznivcům. Je velmi lehké odsoudit konání člověka, do jehož situace jsme se nedostali a sami pevně doufáme, že se nikdy nedostaneme.

Přesto se domnívám, že teorie „user friendly“ smrti pro každého, je nebezpečná.

O eutanázii totiž už dávno neplatí, že je záležitostí nevyléčitelně nemocných a krutě trpících, o smrt žadonících jedinců. Jistý muž zemřel proto, že mu hrozilo, že v budoucnosti oslepne. Stará Italka zemřela proto, neboť konstatovala, že již není krásná jako zamlada. Muž, který kdysi prošel změnou pohlaví, zemřel proto, že se sám sobě hnusil. Nejnovějším vrcholem je případ zcela zdravé britské seniorky, které provedli eutanázii proto, že „nestíhala v moderním světě.“

Největším utrpením západního člověka v 21. století je fakt, že víceméně nemá čím trpět. Alespoň ve srovnání s předchozími generacemi. Je mu dostupná sociální i zdravotní péče, za jeho života panuje nejvyšší životní úroveň, jaká zde kdy byla, průměrný věk dožití se nám podařilo vyhnat až na kdysi zcela nepředstavitelná čísla, kojenecká úmrtnost je minimální, netrpí hladem, změnami počasí, v případě jakékoliv nemoci, rýmičkou počínaje, má na výběr z celé řady tišících prostředků, věda si již dokáže poradit s kdejakým neduhem, neválčí, ve válkách neumírá, ba ani se do nich nechystá.

Přesto za poslední století počet sebevražd poměrně strmě stoupl. Je to na první pohled naprosto nelogické. Stoupl oproti dobám, kdy se průměrná délka života pohybovala v nejlepším okolo padesátky, v rodinách nezřídka umíralo jedno dítě za druhým, Evropa byla drancována během krvavých konfliktů, v nichž o život přicházely tisíce mladých mužů, po nichž zůstávaly tisíce vdov a sirotků, umíralo se běžně na dnes banální choroby, a to tak, že velmi bolestivě. Přesto evidovaných počet „samovražd“ byl ve srovnání relativně nízký.

Ztotožňuji se s názorem, že je to v podstatě každého osobní soukromá věc, záležitost jeho svědomí a pocitů. V tomto směru rozlišuji zásadně mezi potratem a eutanázií - zatímco v prvním případě jde o život jiné lidské bytosti mající své vlastní DNA, v případě druhém jde opravdu jen o ukončení života na základě vlastního rozhodnutí, které nijak nezasahuje do práv ostatních. Otázkou ovšem, do jaké míry by měl stát tomuto rozhodnutí vycházet vstříc.

Kolik lidí spáchalo sebevraždu ze zdánlivě malicherných příčin, které se jim v tu chvíli zdály neřešitelné - od partnerského rozchodu, odlišné sexuální orientace, přes ztrátu zaměstnání, šikanu v práci či škole, neúspěšnou maturitní zkoušku, dluhy, po pocit, že jsou celým světem opuštění, nepochopení a nemají pro co žít? A kolika z nich v úspěšném vykonání vlastní exekuce zabránil právě záchvěv pudu sebezáchovy - můžeme jej jistě nazvat také zbabělostí - který nedovolil, aby si žiletkou rozedřeli zápěstí, případně natáhli oprátku? Dovolím si odvážně tipnout, že jejich počet je vyšší, než těch, kterým se ze světa odejít podařilo.

Byli by rodiče šťastní, kdyby jim jejich postpubertální dítko, v dnešní době poměrně nikoliv ojediněle duševně nezralé ještě ve třiceti, oznámilo, že poté, co se s ním rozešla jeho „jediná, věčná, životní láska“ jeho život „zcela ztratil smysl a nemá cenu tady dál žít a trápit se?“ V lékařské dokumentaci by bylo následně uvedeno, že dotyčný trpěl „nesnesitelnými psychickými útrapami a hlubokou depresí.“

Ačkoliv dnes se to zdá ještě absurdní, v dobách, kdy první evropské státy eutanázii legalizovaly, se rovněž opakovala posvátná mantra, že se jedná o milosrdenství pro „věčné ležáky“ odsouzené se do konce života zmítat v těžkých bolestech. Nůžky tolerance se však stále rozevíraly a pokud dnes může spáchat asistovanou sebevraždu někdo, kdo pociťuje „nesnesitelné trápení“ proto, že nerozumí moderní době, nebo proto, že chce zemřít „mladý, krásný a bez bolesti“ proč by ji za pár let nemohl podstoupit mladík se zlomeným srdcem?

Čeho se bojím ovšem není ani tak legalizace eutanázie, jako ztráta lidskosti. Nevnímá podstatná část společnosti už dnes slabé, nemocné, nebo staré lidi jako přítěž? Nepovažuje za tragédii, které je nutné za každou cenu zabránit, narození každého postiženého dítěte, lhostejno, zda-li je dotyčné milované a přináší radost a štěstí? Vždyť nikdy nebude pracovat, nezplodí zdravého jedince, prostě je na nic. Nepovažuje staré lidi za příživníky, kteří nám už k ničemu nejsou, pouze vyžírají státní rozpočet, smrdí v tramvajích a blokují Kaufland?

Nerada bych stárla ve světě, kde rozhodnutí starého, nehezkého, nemocného, neproduktivního člověka, zůstat živ až do své přirozené smrti, je projevem egoismu, jelikož tak vydýchává vzduch mladým, krásným, zdravým, ekonomicky přínosným - jediným akceptovatelným.

Autor: Lucie A. Sulovská | pondělí 7.4.2014 20:05 | karma článku: 40.93 | přečteno: 6580x

Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.67 | Přečteno: 19359 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 2509 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 1674 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Katolická církev stála na straně českého národa

Šéf KSČM Vojtěch Filip zase lhal, ostatně je to jeho dobrým zvykem. V rámci projednávání zákona o zdanění církevních restitucích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že římskokatolická církev byla v české historii vždy protinárodní.

18.2.2019 v 18:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jiří Míka

Gender-totalita v UK přituhuje - policie vyšetřuje ne-zločiny

V posledních měsících se z Británie objevují zprávy o tom, že policie vyšetřuje názory lidí na Twitteru, které jsou řekněme kritické k tvrzením, že je nekonečné množství pohlaví a podobně. A pak že nikdo nikomu nic nevnucuje.

18.2.2019 v 17:50 | Karma článku: 22.91 | Přečteno: 363 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Má Václav Klaus ml. pravdu, když volá po svobodě vyjadřování na internetu…?

No, co myslíte? Jedni z Vás říkají, že ano, druzí zase tvrdí opak. Hodně lidí ale zapomíná na jeden zásadní detail...

18.2.2019 v 16:03 | Karma článku: 20.58 | Přečteno: 430 | Diskuse

Lumír Vitha

Může být známkování žáků pro některé stresující? Jistěže ano. A proč by nemělo být?

Dnes jsem narazil na text pana kolegy Nožičky "Václav Klaus mladší je trnem v oku mediálním vzdělávacím odborníkům". Dotýká se zde mimo jiné i klasického známkování, tedy hodnocení žáků formou číselného vyjádření jejich výkonu.

18.2.2019 v 13:58 | Karma článku: 39.66 | Přečteno: 1720 | Diskuse

Jiří Turner

Rodinná diagnóza Klausů

Budou to geny! Nedokážu si totiž vysvětlit, proč by jinak vzdělaní, schopní a chytří mužové začali jen tak vymýšlet nesmysly, o kterých musí vědět, že to nesmysly jsou, a jejich prezentace má pouze ten efekt, že vzbudí pozornost.

18.2.2019 v 13:31 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 546 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz