Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Díky za ty koule, kardinále

22. 10. 2013 23:21:00
Jelikož hejno krkavců - úplně jako z dílny Jiráska - sneslo se na primase českého a začalo klovat a klovat, koneckonců jako vždy, když přijde na přetřes téma vyrovnání státu s církvemi, budu tentokrát stát ve velmi nepopulární opozici. Svého kardinála chválím!

Nejdřív bych asi měla vysvětlit svůj poměr k Dominiku Dukovi. Slovo "poměr" by si někteří ze zdejších odborníků na věci světské i církevní mohli vyložit poněkud skandálně (nejvášnivější z vášnivých antiklerikálů mívají velmi bujnou fantazii), a jelikož netoužím být považována za tu, jenž to dotáhla až na kardinálovu konkubínu, snad bych to více rozvinula.

Není to zase až tak dávno, co jsem se stala - coby dítě z nábožensky lhostejné rodiny - katoličkou. Čím víc jsem však poznávala současnou podobu Církve, tím více mi k srdci přirostl její předkoncilový obraz. Měla-li bych vysvětlovat, proč se tomu tak stalo, a co to vůbec znamená „předkoncilový“, asi bych tu byla do rána, tudíž si to nechám pro sebe. Snad jindy.

Když se Dominik Duka stal pražským arcibiskupem (a tím „mým“ se tudíž stal Jan Vokál) a později kardinálem, nijak mě to nebolelo a ani jsem tento fakt nijak neoslavovala. Za dobu svého působení na těchto postech rovněž neudělal nic jinak, než jak jsem očekávala. Není to bohužel Raymond Leo Burke, ale Christoph Schoenborn naštěstí taky ne, říkala jsem si.

Časem jsem jej začala vnímat jako příjemného a vzdělaného muže, který si zaslouží mou úctu minimálně za dobu strávenou v komunistických kriminálech. Nakonec mi docela přirostl k srdci, zejména díky vlně primitivní nenávisti, jenž se proti němu zdvihla v době, kdy se začalo hovořit o takzvaných církevních restitucích. O těch však psát vůbec nehodlám.

Ne, vůbec totiž nejde o církevní restituce. Jako mnozí se chci vyjádřit k incidentu, jenž se odehrál včera během kardinálova vystoupení na ČRo.

Když jsem si četla kardinálova slova, domnívala jsem se, že v něm takzvaně bouchly saze, tedy zkrátka, že se nakumulovalo víc problémů za krátký časový úsek, načež toto časem muselo ven, přičemž „to“ přišlo v nevhodný okamžik. Lidské, ale poněkud trapné, říkala jsem si.

Názor jsem změnila až poté, co jsem si onen inkriminovaný rozhovor pustila.

Připadá mi naprosto neuvěřitelné, že se člověk, který byl sám vězněm komunistického režimu, nemůže k tomuto režimu vyjádřit, protože je údajně období voleb a jelikož na naší politické scéně je stále reprezentant onoho režimu (ačkoliv se údajně distancoval, tudíž už vůbec nechápu, kde je problém), musíme na všechny jeho zločiny zapomenout. Nebo alespoň – nemluvit o nich.

Je to naprosto absurdní.

Srovnání se mi hledá jen velice těžce, protože strana, jenž by takovým způsobem byla nástupkyní NSDAP, jako je KSČM nástupkyní KSČ, v Evropě ani neexistuje. Je to ošetřeno zákony, jichž – mimochodem – nejsem příznivcem.

Původně jsem chtěla použít coby příklad řecký Zlatý Úsvit, nicméně jsem se rozhodla tak neučinit z výše uvedených důvodů. Ne, Zlatý Úsvit rozhodně není nástupcem NSDAP do té míry, do jaké je KSČM nástupkyní KSČ. Nehodlám je urážet.

A tak nám nezbyde než využíti situace modelové:

Roku 1970 sedí v německém parlamentu strana NSDP, která kompletně převzala členskou základnu, symboly i myšlenky NSDAP. Blíží se volby a tato strana opět kandiduje. V té době vystoupí v Německém rozhlasu židovský rabín, jenž mj. strávil několik let v koncentračním táboře, a k současné politické situaci se vyjádří tak, že si rozhodně nepřeje návrat hákových křížů.

A co se nestane... moderátorka jej okřikne jako malého spratka, ať laskavě přestane ovlivňovat nepřímo voliče.

Nepředstavitelné?

Hypotetický rabbi by se nasral. Kardinál taky. Oba právem.

Když totiž pomineme, že v takovém případě by ten, kdo zkritizuje v těchto dnes v rádiu feudalismus na základě historických poznatků či zkušeností svých předků, v podstatě ovlivňoval volby - vždyť kandidátem je také Koruna Česká - pak je krajně neetické takovým způsobem jednat s člověkem, který byl sám obětí objektivně zločineckého režimu (stejně jako jeho otec, jehož soudruzi uvěznili mj. za to, že nasazoval svůj život za tento národ v II. světové válce).

To, že se tomu tak stalo, je jen důkazem toho, že narozdíl od velkou částí národa stále proklínaných Němců, to my jsme se se svou minulostí nikdy nevyrovnali alespoň takovým způsobem, jako oni.

A proto Jeho Eminence, díky, že jste pozvedl hlas. Pozdvedl jste jej za všechny ty vražděné, mučené, okrádané, o nichž se v posledních týdnech prý nesmí mluvit. Pozvedl jste jej za Josefa Toufara, Tituse Zemana, Jana Bulu, Václava Drbolu a za mnohé další bratry a sestry v Kristu, jejichž křik během mučení v komunistických žalářích nikdo neslyšel.

A protože je to u nás mimořádně nepopulární - díky za ty koule.

Autor: Lucie A. Sulovská | úterý 22.10.2013 23:21 | karma článku: 43.97 | přečteno: 7222x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19199 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Škodolibý blog

Německá katolická církev se prý kaje za prznění dětí. Církev prý prosí oběti o odpuštění. Neví se přesně o počtu obětí, ale za posledních několik desetiletí se v Německu jednalo zřejmě o několik tisíc vesměs dětí.

25.9.2018 v 23:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 82 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Půl litru pravdy

S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.

25.9.2018 v 20:36 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 148 | Diskuse

Jan Zíma

I děti těch druhých jsou lidskými bytostmi.

To, v jak nezáviděníhodné situaci můžete být, pokud jste dítětem cizinců dlouhodobě žijících v ČR a potřebujete lékaře, asi nikdy nepoznáte. Ale pokud by tomu tak bylo, je to někdy velmi mrazivá zkušenost. Zejména pro dítě.

25.9.2018 v 18:06 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 302 |

Libuse Palkova

Jak to vypadá u prezidenta na letním bytě?

V předchozím blogu jsem se s vámi podělila o své zážitky z návštěvy zámku v Lánech a slíbila pokračování. Profesionální fotografové a milovníci kvalitní fotek by ve svém vlastním zájmu neměli radši ani dál číst a opustit prostor.

25.9.2018 v 17:48 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 712 | Diskuse

Michal Pohanka

Jak Amerika málem pohřbila Michaela Douglase a ani k tomu nepotřebovala MeToo

Populární herec ve Státech běhal od čerta k ďáblu s bolestmi v krku a nakonec musel až do Kanady, kde jednoho moudrého doktora napadlo podívat se mu do krku.

25.9.2018 v 17:45 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 761 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz