Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Poslední veřejná poprava v Čechách

25. 09. 2013 17:59:00
V sobotu 9. září roku 1871 byla v Čechách mlha, zima a vůbec počasí, které připomínalo spíše leden, než začátek podzimu, avšak v dnešní plzeňské městské části Bory to žilo. Už od brzkého rána se sem hrnuly tisíce lidí nejen z Plzeňska. Aby taky ne. Právě dnes měl být na Borech oběšen dosavadní postrach celého Plzeňska, vůdce cikánské tlupy, lupič a vrah, Jan Janeček. A jeho poprava měla být také poslední veřejnou popravou v Čechách, poslední veřejnou v tom smyslu, že se konala na veřejnosti přístupném prostranství. Další popravy se v Čechách konaly už jen ve dvorech soudů a věznic a účast na nich bývala pouze na omezený počet vstupenek.

Onen neslavný hrdina mrazivého podzimního rána byl třiatřicetiletý analfabet, jehož řemeslem byl zločin už od ranného dětství. Jan Janeček nikdy nechodil do školy, odmala se živil krádežemi a později se svou bandou, mající v průběhu let vždy deset až třináct členů, do níž patřil i jeho bratranec (někdy uváděn také jako bratr) Josef Janeček, přepádavali a loupili.

Janeček se ovšem neštítil ani vraždit; za loupež a pokus o vraždu byl nejprve odsouzen už roku 1869 na osmnáct let v Kartouzích. Spolu s ním byl zatčen a odsouzen i jeho bratranec Josef. Jenže Janečkovým se podařilo z dnešních Valdic utéci. Četnické i vojenské kordony sice pročesávaly lesy, ale po Janečcích jako kdyby se zem slehla. Utekli až do Poděbrad, kde se je sice statečně, ale velmi naivně, snažil zadržet voják Jan Markytán. Jan Janeček jej zastřelil pistolí, kterou si cestou opatřil.

Janečkové utekli svým pronásledovatelům a živili se loupežemi. Po jedné z nevydařených loupeží Jan Janeček ubil k smrti železným křížem z Božích muk u Pomořan Andreáše Rotta, panského čeledína, a společně s Josefem Janečkem jej oloupili o peníze i cennosti. Andreáš Rott zemřel velmi bolestivou a pomalou smrtí. Další mrtvola na sebe nenechala dlouho čekat. Našla se zkrvavěná a oloupená. Oním nešťastníkem byl Leopold Trávníček, obchodní příručí, který se vracel z trhu.

Po několika měsících řádění byli bratři Janečkové konečně zadrženi na Plzeňsku. Jan Janeček byl obviněn ze tří vražd dokonaných, jedné vraždy ve stádiu pokusu a bezpočtu krádeží a loupeží. Z plzeňské věznice se pokusil opět uprchnout, ale nezdařilo se mu to. Soud byl nekompromisní a Jan Janeček dostal dle očekávání trest smrti (Josef Janeček dostal doživotí a brzy ve věznici zemřel), zbytek tlupy, který byl zatím pochytán, dostal nižší tresty.

Ačkoliv Janeček byl bezcitný primitiv, ale ve svém „řemesle“ byl mimořádně šikovný i vychytralý. Svých činů nikdy nelitoval a nápravy se od něj očekávat nedalo. K ochraně i uspokojení veřejnosti bylo o jeho osudu dávno rozhodnuto a po desetiměsíčním procesu měl být neodkladně popraven 9. září 1871 ráno.

Zatímco Janeček trávil své poslední dny na tomto světě poněkud prazvláštním způsobem - byl zádumčivý a celé dny trávil tím, že si vykládal karty - vyrazil na cestu do Plzně pražský kat Jan Piperger. Doprovod mu poprvé dělal jeho patnáctiletý syn Leopold Wohlschlager, budoucí proslulý český i československý kat.

Ačkoliv měl být Janeček popraven v sobotu, Jan Piperger se synem vyrazil z prozaického důvodu na cestu už ve čtvrtek; v pátek byl totiž církevní svátek a hluboce věřící Piperger odmítal stavět šibenici v tento den. Zatímco Piperger s Leopoldem a tesařem konstruovali šibenici, dorazila také za Janečkem duchovní útěcha.

Katolický kněz, páter Plevka, se ze všech sil snažil přimět Janečka ke zpovědi, nicméně jako odpovědi se mu dostávalo rouhání a výsměchu. Avšak jak se chvíle popravy přibližovala, byl Janeček stále pokornější a poddanější, až nakonec sám požádal o svátost smíření a přijal rozhřešení i posvěcenou hostii. Poslední den už jen plakal a kouřil jednu cigaretu za druhou.

Ačkoliv na jeho životní cestě nebylo žádné romantiky, rozhodl se Jan Janeček zemřít čestně. Když kat Piperger ráno vstoupil na jeho celu a svázal jej, Janeček kráčel k šibenici pevným krokem. Jen pozoroval kříž, který mu páter Plevka držel před očima a šeptal slova modlitby. Snad patnáct tisíc lidí sledovalo poslední pozemskou pouť vraha a lupiče Jana Janečka.

Přesto však na něm byla smrtelná úzkost znát více než dost a davy v plzeňských ulicích neměly s loupežným vrahem žádné slitování. Cestou na smrt si Janeček vyslechl ještě stovky nadávek a posměšků. Zazněl umíráček; vojáci klestili vozům cestu přes davy přihlížejících. Jan Janeček slezl z vozu v doprovodu četníka. Vojenské salvy zaburácely a rada soudu Dr. Urban oficiálně předal zločince do rukou mistru popravčímu.

Katův syn bledému Janečkovi svázal nohy tzv. dolním provazem. Jeho otec potom přidělal provaz horní. V mžiku bylo Janečkovo tělo vytaženo vzhůru. „Dolů, dolů!“ pokynul kat. Jeho syn pustil horní provaz a pověsil se na dolní. Poslední záškuby svalů na odsouzencově tváři. Mrtvý Janeček nyní jen tiše visel v oprátce. „Poprava jest odbyta,“ zahlásil kat Piperger.

Postrach Plzeňska visel v této nezáviděníhodné pozici až do večera. Čekalo se totiž, že se davy začnou rozcházet a Janeček bude moci být pohřben. Avšak, nestalo se tomu tak. Když bylo katem Pipergerem a jeho synem Leopoldem tělo večer svěšováno a ukládáno do jednoduché černé rakve, počet přihlížejících poklesl od rána jen mírně, jestliže vůbec.

A tak zatímco odsouzencovo tělo viselo v oprátce, seděli Jan Piperger se synem Leopoldem zády k lidem na schodech šibenice a povídali si. Celá scéna musela vypadat poněkud bizarně.

Katovské duo rakev při stmívání zakopalo do země mimo hřbitovní - církevní - půdu, jak se to tehdy s těly zločinců, jimž se podařilo probojovat až na šibenici, dělalo a odebralo se do hotelu. Kat Piperger pochválil svého syna Leopolda, že vše vykonal dobře a dle předpisů. Dobře ses držel, Poldíku!“ poblahopřál synovi a za odměnu mu dal čtyřicet krejcarů. Před spaním se mu svěřil, že má radost, že další popravy nebudou veřejné; alespoň společnost konečně přestane utiskovat a odstrkovat vykonavatele katovského řemesla, domníval se.

Před návratem do Prahy však na oba čekala ještě jedna komplikace; ráno okolo čtvrté hodiny klepal na dveře jejich hotelového pokoje rada, který jim oznámil, že okolo Plzně začaly tábořit cikánské tlupy a nejspíše chtějí vykopat tělo Janečka a zmocnit se ho. Je tedy potřeba ho pohřbít někde jinde. Dle pozdějších vzpomínek Leopolda se otec v tu chvíli rozzuřil: „No tak to tedy ne! To nás ani nenapadne. My nejsme žádní hrobaři!“

Nakonec však bylo tělo skutečně pohřbeno znovu, na jiném, neznámém místě v Plzni, kde ostatky Jana Janečka leží dodnes.

A to byla poslední veřejná poprava v Království českém.

Předchozí v rubrice:

Ten co věší lidi aneb Džob kata pražského - příběh Jana Pipergera

Ten co věší lidi aneb Životní cesta jednoho českého kata – příběh Leopolda Wohlschlagera

Autor: Lucie A. Sulovská | středa 25.9.2013 17:59 | karma článku: 30.25 | přečteno: 5098x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19199 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Škodolibý blog

Německá katolická církev se prý kaje za prznění dětí. Církev prý prosí oběti o odpuštění. Neví se přesně o počtu obětí, ale za posledních několik desetiletí se v Německu jednalo zřejmě o několik tisíc vesměs dětí.

25.9.2018 v 23:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 83 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

Půl litru pravdy

S pravdou se to nemá přehánět, protože někdy pravda bolí a je těžká tak, že se nedá ani unést. Ale na druhou stranu se nemá s pravdou šetřit a člověk má být pravdomluvný.

25.9.2018 v 20:36 | Karma článku: 8.49 | Přečteno: 149 | Diskuse

Jan Zíma

I děti těch druhých jsou lidskými bytostmi.

To, v jak nezáviděníhodné situaci můžete být, pokud jste dítětem cizinců dlouhodobě žijících v ČR a potřebujete lékaře, asi nikdy nepoznáte. Ale pokud by tomu tak bylo, je to někdy velmi mrazivá zkušenost. Zejména pro dítě.

25.9.2018 v 18:06 | Karma článku: 12.45 | Přečteno: 302 |

Libuse Palkova

Jak to vypadá u prezidenta na letním bytě?

V předchozím blogu jsem se s vámi podělila o své zážitky z návštěvy zámku v Lánech a slíbila pokračování. Profesionální fotografové a milovníci kvalitní fotek by ve svém vlastním zájmu neměli radši ani dál číst a opustit prostor.

25.9.2018 v 17:48 | Karma článku: 14.23 | Přečteno: 712 | Diskuse

Michal Pohanka

Jak Amerika málem pohřbila Michaela Douglase a ani k tomu nepotřebovala MeToo

Populární herec ve Státech běhal od čerta k ďáblu s bolestmi v krku a nakonec musel až do Kanady, kde jednoho moudrého doktora napadlo podívat se mu do krku.

25.9.2018 v 17:45 | Karma článku: 23.70 | Přečteno: 762 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz