Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nejtvrdší šerif Ameriky aneb Pekelné vězení Joa Arpaia

21. 09. 2013 23:50:00
Pokud nechceš, nebuď kriminálník. Exkurze do života i věznice Joa Arpaia, drsného chlapíka, jehož jedni milují a druzí nenávidí. A co si o něm budete myslet vy, je mu nejspíše úplně ukradené.

Dětství a mládí

Joseph Michael Arpaio přišel na svět 14. června 1932 ve městě Springfieldu, státě Massachusetts. Jeho rodiče pocházeli z italské Lacedonie a do Ameriky přišli za prací. Arpaiovu matku čekal stejný osud jako italskou světici Giannu Mollu. Když coby gravidní zjistila, že je vážně nemocná a těhotenství a porod nemusí přežít, jako silně věřící žena odmítla nabízený potrat. Synka donosila do osmého měsíce těhotenství a při komplikovaném porodu zemřela.

She gave her life for me, so I never knew my mother.“

Malý Joe vyrůstal pouze se svým otcem Nicolou, pracovitým a zásadovým mužem, který ve městě na břehu řeky Connecticut vlastnil malý italský obchod s potravinami. Arpaiovi žili v jednom domě s dalšími dvěma italskými rodinami. Nicola byl přísný otec a po svém synkovi vyžadoval discplínu. Joe každý den po škole musel pomáhat v obchodě i doma, což se nezměnilo ani poté, co si jeho otec našel novou ženu a oženil se s ní.

Po absolvování střední školy Joe zamířil do armády. Tam mohl osmnáctiletý vojín zúročit vše, co mu všípil jeho otec. Disciplínu, pracovitost, úctu k autoritám, schopnost zatnout zuby a vydržet nepohodlí. V armádě zůstal čtyři roky, mezi léty 1950 až 1954 sloužil jako poddůstojník a vojenský policista ve Francii.

Po odchodu z armády začal pracovat jako policista ve Washingtonu, DC. Arpaio byl ctižádostivý a výjimečně pracovitý a pečlivý mladík. V roce 1957 se přesunul do Las Vegas, kde sloužil šest měsíců, než byl jmenován zvláštním agentem Federálního úřadu pro narkotika. Jedním z prvních míst, na které zamířil, bylo Turecko. Zúčastnil se přestřelky v horách Konya, během které bylo zabaveno 492 kilogramů opia.

Mezitím se Arpaio oženil. V roce 1958 si vzal za ženu Avu Lamb, mladou a tichou dívku z Virginie, která zůstala po jeho boku dodnes. Ava porodila dvě děti – v roce 1960 syna Rocca a v roce 1967 dceru Sherry. Mají čtyři vnoučata. Ava svého muže popisuje jako dobrého manžela i otce, který je mimořádně pracovitý, svou práci miluje a podřizuje ji celý svůj život.

I never even changed diapers. I wouldn't know how to change a diaper. I wouldn't know how to boil water.“

Coby zvláštní agent pracoval Arpaio také v Mexiku, Argentině a různých částech Spojených států, až se stal vedoucím pobočky Drug Enforcement Administration v Arizoně. Roku 1982 odešel. Chyběla mu motivace a práce jej přestávala bavit. Společně s manželkou založili úspěšnou dopravní společnost.

Arpaio vyrůstal jako římský katolík, později se stal baptistou. Společně s manželkou navštěvují pravidelně baptistický kostel v arizonském Fountain Hills. Je republikán, v prezidentských volbách 2008 podporoval Johna McCaina, ve volbách 2012 nejprve Rona Paula, poté Mitta Romneyho. Později zpochybnil rodný list Baracka Obamy.

Šerif v Maricopa County

Roku 1992 kandidoval Joe Arpaio na post šerifa v Maricopa County v Arizoně. Svého soupeře Toma Agnose porazil a přemožitele nenašel ani v letech 1996, 2000, 2004, 2008 a 2012. Byl zvolen šestkrát za sebou, naposledy ve věku osmdesáti let, což v USA nemá obdoby.

Krátce po svém prvním zvolení byl Arpaio zděšen, když zjistil, kolik peněz musí vynakládat stát Arizona na zabezpečení kriminálníků. Zároveň ho popudilo, v jaké relativní pohodě si vězni žijí. Rozhodl se tedy vybudovat nízkonákladovou stanovou věznici zvanou Tent City Jail. Ta byla později mnohokrát rozšiřována.

Dnes je Tent City obrovským vězeňským komplexem obehnaným ostnatým drátem, se strážními věžemi a ženským i mužským oddělením. Joe Arpaio jej sám označil za koncentrační tábor. Pro podmínky, které ve věznici panují, byl Arpaio kritizován organizacemi jako např. Amnesty International či Anti-Defamation League, kritikou nešetřilo ani Ministerstvo vnitra Spojených států amerických (nutno podotknout, že až v době, kdy se prezidentem stal Barack Obama, George W. Bush Arpaiovu práci oceňoval a několikrát se s ním setkal).

Tyto podmínky jsou však cílené. Šerif Arpaio zastává názor, že je prvotním posláním věznice je trestat. Tvrdé tresty považuje za prevenci.

Tvrdí, že vězni „jsou ve vězení proto, aby splatili dluh společnosti“. Říká, že „kriminálníci mají být potrestáni za svůj zločin – a ne žít v luxusu do doby, než budou podmíněně propuštěni, aby vylezli ven a znovu páchali další zločiny, takže se vrátí zpátky a budou tu žít za peníze daňových poplatníků a budou si užívat věcí, kterých si mnozí poplatníci nemůžou dovolit.

Tent City

Tent City Jail připomíná stanové městečko. Poněkud retro stanové městečko. Většina stanů totiž pochází ještě z válek v Koreji a Vietnamu a byla tudíž před šedesáti lety používána armádou Spojených států amerických. V Arizoně letní teploty dosahují až 50°C, během kterých musí vězni pracovat často mimo věznici připoutáni k sobě řetězy.

Vězni spí na tvrdých pryčnách a jedí pouze dvakrát denně z přebytků. Musí pracovat šest dní v týdnu, ženy minimálně sedm a muži osm hodin denně. Za slovní či fyzické napadení dozorců či neplnění povinností jsou umístěni do speciální malé cely se skleněnými stropy, kde jsou kontrolováni a „drží půst“.

Arpaio je cynik a s vězni nemá slitování. Odstartoval kupříkladu kampaň „Mají srdce“, která má inspirovat vězně k darování orgánů, jindy se zase rozhodl zveřejňovat obličeje odsouzených spolu s jejich jménem a činem, který spáchali. Nad Tent City visí velký blikající nápis ve stylu McDonalds „Přes 500.000 obsloužených.“

Tent City má svojská pravidla:

  • Vězni nemají právo posilovat a cvičit se, protože „tu nejsou od toho, aby si pěstovali svaly, aby pak napadali nevinné lidi, jen co vyjdou z vězení.“

  • Neexistují návštěvy. Vězni mají zakázané veškeré porno a erotické tiskoviny, prý obtěžovali bachaře masturbací.

  • Poté, co vězni vykradli sklad se spodním prádlem, nosí již několik let povinně růžové spodky. Je to ponižující a prý velice účinné.

  • Ve věznici nesmí vězni kouřit ani konzumovat slazené nápoje nebo kávu („tohle není Carlton, nebo Ritz, jestli se vám tady nelíbí, tak už se sem víckrát nevracejte”)

  • Původně Arpaio vězňům zakázal kabelovou televizi (poté, co se vězni radovali z úmrtí kresleného psa), nakonec ji však vrátil s tím, že vězni mohou sledovat pouze počasí („to proto, aby ti pitomci věděli, v jakých teplotách musí pracovat v mých řetězech“)

  • Vězňům je z rozhlasu předčítána klasická literatura a pouštěn výukový program o historii USA, série typu The Bible a vlastenecké písně povzbuzující k práci pro národ.

Ačkoliv se do věznice vrací jen okolo 5% Arpaiových vězňů, jeho věznice stále rozšiřuje. Arpaio zaměstnává více než 3000 dobrovolníků, kteří po celém okrese vyhledávají aktivně „pachatele rozmanité trestné činnosti“. Došlo tudíž několikrát k incidentům, kdy příliš iniciativní dobrovolníci zadrželi například mládež, která příliš hlasitě tleskala, nebo muže, který na zahradě četl příliš hlasitě Bibli a „neměl povolení pro náboženskou stavbu“.

Zdaleka největší kontroverze však vzbuzuje šerifův boj proti ilegálním přistěhovalcům zejména z Jižní Ameriky. Arpaio byl několikrát obviněn z rasismu, který se měl mimojiné projevovat tak, že jeho dobrovolníci „kontrolují všechny Mexičany v okolí a na ostatní kašlou“. Arpaio tato obvinění popírá.

Přes mnohá obvinění z nehumánnosti, rasismu, protesty vězňů, ochránců lidských práv, levicových politiků a médií, přes tisíce žalob, psi štěkají a karavana jede dál. Voliči v Maricopa County svému šerifovi věří.

A tak minimálně dalších pár let bude na stížnosti vězňů, že v horku okolo 50°C nejsou schopni pracovat, odpovídat nesmouvavý hlas šerifa Joa:

V Iráku je v tyhle dny teplota kolem 49-55 stupňů Celsia a naši vojáci tam jsou taky ve stanech a musí celé dny pochodovat na pálícím slunci a v plné polní a jsou pod palbou, a to přesto, že nespáchali žádný zločin jako vy, tak držte svoje nevymáchané zatracené držky!“

Autor: Lucie A. Sulovská | sobota 21.9.2013 23:50 | karma článku: 39.22 | přečteno: 8003x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19199 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Anna Putnová

Výuka jazyků – investice bez rizika

Výzkumy z posledních let ukázaly, že jazykové kompetence obyvatel jsou pro rozvoj země důležitější než např. dotace do průmyslu či podpora zahraničních investic. Znalost cizího jazyka je podstatným faktorem v konkurenceschopnosti.

25.9.2018 v 22:01 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 142 | Diskuse

Marek Trizuljak

Mnichov 1938 - Nacistické recepty už nikdy!

Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!

25.9.2018 v 20:48 | Karma článku: 9.90 | Přečteno: 284 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Výstava o důstojnosti veřejného prostoru na nedůstojném veřejném prostranství

aneb pohnou se ledy a stane se „buzerplatz“ (jak se lidově říkávalo Staliňáku – nyní náměstí Dr. M. Horákové) důstojným veřejným prostorem, za který se nemusí občané Karlových Varů stydět?

25.9.2018 v 17:14 | Karma článku: 7.61 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 12.68 | Přečteno: 386 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 605 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz