O Mišáčkovi aneb Já budu asi strašná matka

17. 09. 2013 21:17:00
Seděli jsme v bezcelní zóně na letišti v nejmenované arabské zemi. Návrat z pozdní letní dovolené. Právě dneska ráno. Letadlo z Prahy mělo menší zpoždění, a tak jsme seděli - a někteří i stáli - celá naše česká parta, na měkkých i tvrdších sedačkách u nikým neobsazené recepce a očekávali, co vlastně s námi bude, neb si nikdo nedal práci nám oznámit, co se děje a proč tady tvrdneme přes limit.

No jo, tyhle přičmoudlí,“ pronesl postarší pán v modré košili a začal si číst postarší vydání Bildu v salátové úpravě, které leželo na stolku v oné hale už snad dva týdny. Taky jsem chvíli se zájmem koukala přes jeho rameno a pokoušela svou chabou němčinou porozumět článku o Merkelové, neb žádné jiné čtivo jsem u sebe neměla a v přehrávači se mi vybily baterky.

Z mého (marného) snažení mne však vytrhl úpěnlivý ryk asi osmiletého chlapce, který se k nám přibližoval spolu se svou maminkou, tatínkem a malým bráškou. Naneštěstí si sedli jen pár sedadel od nás.

Aby bylo jasno, nejsem žádná pošahaná no-kidding žena, chci být matkou, děti mi nevadí, naopak, z jedné i z druhé strany seděli - v obou případech - prarodiče s menšími dětmi než onen chlapec a obě děti byly naprosto v pohodě a když už byly náznaky, že by zase tak v pohodě být nemusely, prarodiče je okamžitě usměrnili.

Chlapec, oslovován matkou zásadně v zdrobnělinách, už rozhodně nepatřil mezi batolata ani předškoláky. Ječel na celou halu, dokonce tak, že přeřval i ampliony vyřvávající jména jakýchsi Rusů, kteří se nedostavili včas do letadla, házel sebou o zem, válel se po zemi, kopal svého mladšího bratra, shazoval jej na zem, vyhazoval věci z bratrova kočárku, křičel, válel se po své matce, odmítal si sednout.

Celá scéna trvala zhruba půlhodiny, kdy se jej matka snažila utišit slovy „Mišičko, prosím přestaň! Mišáčku, nech toho už! Opravdu Mišičko, přestaň. Mišáčku, maminka tě prosí abys přestal, můžeš to pro nás udělat?“

Prosím tě, moc tě prosím. Tato fráze zazněla alespoň stokrát.

Mišička matku zcela ignorovala. Matka škemrala u svého dítěte, aby se ve svém věku chovalo alespoň trochu přijatelně. Mišičce to bylo jedno.

Pán v modré košili zvedl oči od Bildu a pronesl tichým hlasem, dokonce tišším než poznámku o přičmoudlých, poněkud pohrdlivě: spratek. To je ta jejich výchova. Já bych ho zflákal.

Bezděky jsem přikývla.

Až když jsme konečně seděli v letadle a Mišánek byl díkybohu přes minimálně dvacet řad od nás, měla jsem čas přemýšlet o svém neochotném gestu a tomu, co mu předcházelo.

Já bych asi Mišánkovi opravdu dala po několikerém upozornění na zadek tak, aby si to pamatoval, a k tomu přidala rázné a krátké kázání, že tohle prostě ne. Neprosila bych jej, nevedla bych s ním dialogy.

Jistě, existuje jistá pravděpodobnost, že Mišánek mohl mít nějakou diagnózu, například dnes tak frekventovanou hyperaktivitu. Netuším, zda takové dítě nemusí mít žádné hranice, nejsem lékař. Ale to není nakonec jenom o Mišánkovi. Skutečně je výchova, kdy je v hraničních situacích, kdy dítě testuje, kam až ho rodič pustí, nejlepším řešením ho prosit, diskutovat s ním, dobrá?

Je mi jasné, že výchova není o fackách, řevu a plácání po zadku... já sama jsem se vymkla představám svých rodičů asi naprosto, zcela a úplně, a to jak povahově, zájmově či jakkoliv jinak, tudíž je mi výchova chápající, analyzující a uznávají potřeby dítěte velmi blízká.

Jen mi jednoduše nesedí ono novodobé nastavení mantinelů dětem, respektive to, že žádné mantinely ani neexistují. Vše je naprosto relativní a tedy se asi není čemu divit, když takovou situaci vidíme ve škole a namísto Mišáčka je třeba Kubíček a namísto maminky paní učitelka, naprosto bezmocná vůči malým tyranům, za kterými pevně stojí rodiče, kteří si ani nepřipustí, že by chyba mohla být na jejich straně.

- všechna jména v článku byla změněna, nehodlám nikomu ublížit ani nikoho soudit

Autor: Lucie A. Sulovská | úterý 17.9.2013 21:17 | karma článku: 31.77 | přečteno: 2159x

Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.67 | Přečteno: 19359 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 2509 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 1674 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Ziegler

Katolická církev stála na straně českého národa

Šéf KSČM Vojtěch Filip zase lhal, ostatně je to jeho dobrým zvykem. V rámci projednávání zákona o zdanění církevních restitucích v Poslanecké sněmovně prohlásil, že římskokatolická církev byla v české historii vždy protinárodní.

18.2.2019 v 18:53 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Jiří Míka

Gender-totalita v UK přituhuje - policie vyšetřuje ne-zločiny

V posledních měsících se z Británie objevují zprávy o tom, že policie vyšetřuje názory lidí na Twitteru, které jsou řekněme kritické k tvrzením, že je nekonečné množství pohlaví a podobně. A pak že nikdo nikomu nic nevnucuje.

18.2.2019 v 17:50 | Karma článku: 24.33 | Přečteno: 493 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Má Václav Klaus ml. pravdu, když volá po svobodě vyjadřování na internetu…?

No, co myslíte? Jedni z Vás říkají, že ano, druzí zase tvrdí opak. Hodně lidí ale zapomíná na jeden zásadní detail...

18.2.2019 v 16:03 | Karma článku: 20.77 | Přečteno: 443 | Diskuse

Lumír Vitha

Může být známkování žáků pro některé stresující? Jistěže ano. A proč by nemělo být?

Dnes jsem narazil na text pana kolegy Nožičky "Václav Klaus mladší je trnem v oku mediálním vzdělávacím odborníkům". Dotýká se zde mimo jiné i klasického známkování, tedy hodnocení žáků formou číselného vyjádření jejich výkonu.

18.2.2019 v 13:58 | Karma článku: 39.91 | Přečteno: 1838 | Diskuse

Jiří Turner

Rodinná diagnóza Klausů

Budou to geny! Nedokážu si totiž vysvětlit, proč by jinak vzdělaní, schopní a chytří mužové začali jen tak vymýšlet nesmysly, o kterých musí vědět, že to nesmysly jsou, a jejich prezentace má pouze ten efekt, že vzbudí pozornost.

18.2.2019 v 13:31 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 555 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz