Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O Mišáčkovi aneb Já budu asi strašná matka

17. 09. 2013 21:17:00
Seděli jsme v bezcelní zóně na letišti v nejmenované arabské zemi. Návrat z pozdní letní dovolené. Právě dneska ráno. Letadlo z Prahy mělo menší zpoždění, a tak jsme seděli - a někteří i stáli - celá naše česká parta, na měkkých i tvrdších sedačkách u nikým neobsazené recepce a očekávali, co vlastně s námi bude, neb si nikdo nedal práci nám oznámit, co se děje a proč tady tvrdneme přes limit.

No jo, tyhle přičmoudlí,“ pronesl postarší pán v modré košili a začal si číst postarší vydání Bildu v salátové úpravě, které leželo na stolku v oné hale už snad dva týdny. Taky jsem chvíli se zájmem koukala přes jeho rameno a pokoušela svou chabou němčinou porozumět článku o Merkelové, neb žádné jiné čtivo jsem u sebe neměla a v přehrávači se mi vybily baterky.

Z mého (marného) snažení mne však vytrhl úpěnlivý ryk asi osmiletého chlapce, který se k nám přibližoval spolu se svou maminkou, tatínkem a malým bráškou. Naneštěstí si sedli jen pár sedadel od nás.

Aby bylo jasno, nejsem žádná pošahaná no-kidding žena, chci být matkou, děti mi nevadí, naopak, z jedné i z druhé strany seděli - v obou případech - prarodiče s menšími dětmi než onen chlapec a obě děti byly naprosto v pohodě a když už byly náznaky, že by zase tak v pohodě být nemusely, prarodiče je okamžitě usměrnili.

Chlapec, oslovován matkou zásadně v zdrobnělinách, už rozhodně nepatřil mezi batolata ani předškoláky. Ječel na celou halu, dokonce tak, že přeřval i ampliony vyřvávající jména jakýchsi Rusů, kteří se nedostavili včas do letadla, házel sebou o zem, válel se po zemi, kopal svého mladšího bratra, shazoval jej na zem, vyhazoval věci z bratrova kočárku, křičel, válel se po své matce, odmítal si sednout.

Celá scéna trvala zhruba půlhodiny, kdy se jej matka snažila utišit slovy „Mišičko, prosím přestaň! Mišáčku, nech toho už! Opravdu Mišičko, přestaň. Mišáčku, maminka tě prosí abys přestal, můžeš to pro nás udělat?“

Prosím tě, moc tě prosím. Tato fráze zazněla alespoň stokrát.

Mišička matku zcela ignorovala. Matka škemrala u svého dítěte, aby se ve svém věku chovalo alespoň trochu přijatelně. Mišičce to bylo jedno.

Pán v modré košili zvedl oči od Bildu a pronesl tichým hlasem, dokonce tišším než poznámku o přičmoudlých, poněkud pohrdlivě: spratek. To je ta jejich výchova. Já bych ho zflákal.

Bezděky jsem přikývla.

Až když jsme konečně seděli v letadle a Mišánek byl díkybohu přes minimálně dvacet řad od nás, měla jsem čas přemýšlet o svém neochotném gestu a tomu, co mu předcházelo.

Já bych asi Mišánkovi opravdu dala po několikerém upozornění na zadek tak, aby si to pamatoval, a k tomu přidala rázné a krátké kázání, že tohle prostě ne. Neprosila bych jej, nevedla bych s ním dialogy.

Jistě, existuje jistá pravděpodobnost, že Mišánek mohl mít nějakou diagnózu, například dnes tak frekventovanou hyperaktivitu. Netuším, zda takové dítě nemusí mít žádné hranice, nejsem lékař. Ale to není nakonec jenom o Mišánkovi. Skutečně je výchova, kdy je v hraničních situacích, kdy dítě testuje, kam až ho rodič pustí, nejlepším řešením ho prosit, diskutovat s ním, dobrá?

Je mi jasné, že výchova není o fackách, řevu a plácání po zadku... já sama jsem se vymkla představám svých rodičů asi naprosto, zcela a úplně, a to jak povahově, zájmově či jakkoliv jinak, tudíž je mi výchova chápající, analyzující a uznávají potřeby dítěte velmi blízká.

Jen mi jednoduše nesedí ono novodobé nastavení mantinelů dětem, respektive to, že žádné mantinely ani neexistují. Vše je naprosto relativní a tedy se asi není čemu divit, když takovou situaci vidíme ve škole a namísto Mišáčka je třeba Kubíček a namísto maminky paní učitelka, naprosto bezmocná vůči malým tyranům, za kterými pevně stojí rodiče, kteří si ani nepřipustí, že by chyba mohla být na jejich straně.

- všechna jména v článku byla změněna, nehodlám nikomu ublížit ani nikoho soudit

Autor: Lucie A. Sulovská | úterý 17.9.2013 21:17 | karma článku: 31.77 | přečteno: 2156x


Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.65 | Přečteno: 19199 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.37 | Přečteno: 2409 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.40 | Přečteno: 1737 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.64 | Přečteno: 1649 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Anna Putnová

Výuka jazyků – investice bez rizika

Výzkumy z posledních let ukázaly, že jazykové kompetence obyvatel jsou pro rozvoj země důležitější než např. dotace do průmyslu či podpora zahraničních investic. Znalost cizího jazyka je podstatným faktorem v konkurenceschopnosti.

25.9.2018 v 22:01 | Karma článku: 5.82 | Přečteno: 140 | Diskuse

Marek Trizuljak

Mnichov 1938 - Nacistické recepty už nikdy!

Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!

25.9.2018 v 20:48 | Karma článku: 9.53 | Přečteno: 279 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Výstava o důstojnosti veřejného prostoru na nedůstojném veřejném prostranství

aneb pohnou se ledy a stane se „buzerplatz“ (jak se lidově říkávalo Staliňáku – nyní náměstí Dr. M. Horákové) důstojným veřejným prostorem, za který se nemusí občané Karlových Varů stydět?

25.9.2018 v 17:14 | Karma článku: 7.60 | Přečteno: 126 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 12.67 | Přečteno: 386 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 602 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz