O komunistickém pokrytectví

27. 08. 2013 22:43:18
V komunistickém tisku se tu a tam objevují články typu „Nevěř nikomu, kdo létá tryskáčem“, komunističtí činovníci běžně zařazují do svého slovníku slova jako „vykořisťovatel“ apod. Nedávno jsem byla dokonce upozorněna na rozhovor, ve kterém dva mladí soudruzi došli k názoru, že "kdo má hodně peněz, je schopen i zabít."

Samozřejmě, dělají to pouze ti „zlí radikálové“ - do televizních debat KSČM vždy vyšle umírněného a slušného soudruha Dolejše, dobrého a vychytralého rétora se schopností mluvit dlouho a vlastně nic neříct, nikdy tam nepošle soudružku Semelovou či soudruha Grebeníčka.

Ale zkrátka a prostě, komunisté populisticky neustále apelují na něčí povinnost býti chudým/resp. býti na stejné úrovni jako ti ostatní (jako kdyby to snad byla nějaká ctnost), svou živnost si koneckonců založili na štvaní společenských tříd proti sobě a podrážení nohou těch schopnějších a pracovitějších.

Tu komunisté zobrazují (v propagandě jsou žalostně slabí) vyžraného preláta, který se sápe po penězích - něco jako nosatý Žid v nacistických brožurkách, až na to, že naprostá většina světových církevních hodnostářů má do velikosti kupříkladu pana Filipa poměrně daleko (třeba Georg Gaenswein nebo Donald Wuerl jsou vyzáblí natolik, že svým pohledem vyloženě žadoní o svíčkovou se šesti).

Tu zase slyšíme o kapitalistovi s jistě ďábelskýma očima ždímajícím své zaměstnance (jako byl například Baťa, doporučuji neméně úžasný propagandistický film Botostroj), pro které je jedinou spásou snaživý a bojovný soudruh, který jeho - jistě nakradený - majetek znárodní.

Člověk téměř nabývá dojmu, že pokud komunisté vyhrají volby, ve sněmovně otevřou domov pro bezdomovce, budou jezdit trabantem, nosit pytlovinu, vzdají se platu v prospěch občanů a pravidelně budou chodit na směny do fabriky.

Není tomu tak poprvé.

Byl to právě soudruh Klement Gottwald, kdo za první republiky psal do Haló novin pobouřené články o tom, jak chodí „v době všeobecné krise“ oblékaná tehdejší společenská smetánka jako v tomto případě např. slečna Kruliš-Randová, dcera Otokara Kruliše-Randy, paní Havránková, vdova po ředitelovi Škodových závodů, slečna dr. Masaryková, dcera prezidentova, paní Benešová, manželka Edvarda Beneše, mladý Petschek, syn bankéře, mladý Baťa a další.

V roce 1934 se píše „o pořádání luxusního plesu pro velkoburžoasii v době všeobecné nezaměstnanosti a hladu, o chránění buržoasie orgány podřízenými ministerstvu spravedlnosti a o konfiskační praksi pražského státního návladního.“

Dozvíme se, že na ples se platilo dobrovolné vstupné ve výši 150-500 korun, že slečna Kruliš-Randová měla toiletu za 24 tisíc, paní Havránková diadém za čtvrt milionu, zato slečna Masaryková "jen" za 7 tisíc korun. Že se zde poflakovali i mladí páni Petschek, Baťa a Soukup, že mnohé róby byly dovezeny letadly z Paříže a že dámy zdobily šperky reprezentující mnohamilionová jmění.

To vše se dělo „uprostřed nejhrubší krise, kdy samy úřady hlásí na milion nezaměstnaných. Tak se baví vybraná společnost, která jen na jediný večer může vyhodit desetitisíce, ba i statisíce.“

Nyní se přeneseme do roku 1948, kdy se prezidentem stal právě Klement Gottwald a nastěhoval se spolu se svou ženou Martou na Pražský hrad. Logicky by tedy měla na Hradě zavládnout skromnost, lidovost a dělnické způsoby. Avšak...

Rozcapenost, rozežranost a nafoukanost bývalé kopřivnické prostitutky Marty Gottwaldové neměla obdoby. Ve snaze přiblížit se právě „odporné, buržoasní“ Haně Benešové, si nechávala šít v přepychových salonech šaty přesně takové, jaké měla Benešová. Vypadaly na ní sice směšně, protože Hana Benešová byla zhruba o padesát kilo lehčí, ale o to nejde.

Nechávala si říkat „milostivá paní“, což nebylo zvykem ani za dob Beneše a Masaryka a jejich „odporných, buržoasních paniček“. Už během války, kterou Gottwaldovi strávili v SSSR, si žili jakožto vysocí komunističtí funkcionáři poměrně luxusně – měli vlastní daču, byt, chodili nakupovat do obchodů pro komunistickou elitu (ano ano, obchod pro komunistickou elitu! Jak nekomunistické!).

Byla pověstná svými kožichy, které si nechávala dovážet mnohdy z ciziny. Za desetisíce korun. Luxusně si žil i Alexej Čepička, věhlasný to ministr vnitra, odborník na církevní problematiku a úplnou náhodou Gottwaldův zeť (rodinkářství za komunistů prostě neexistovalo). Také Vlado Clementis a Rudolf Slánský i Bedřich Geminder byli pověstní rozhazovači (předtím, než je vlastní strana odvrhla a poslala je na šibenici, přičemž u všech byl zdůrazněn židovský původ).

A to všechno se dělo prosím v době všeobecné krize, která nastala téměř okamžitě po nástupu soudruhů k válu a skončila až roku 1953 tzv. měnovou reformou, která okradla téměř celý národ (kromě těch, co o ní věděli dopředu, že...)

Názor tak rozšířený v jistých vrstvách naší společnosti, že „za komunistů jsme se měli všichni stejně“, je důsledkem faktu, že kdyby si tehdy novinář dovolil napsat o luxusním životě komunistických papalášů, skončil by nejlépe v uranových dolech, odkud by se pravděpodobně už nikdy nevrátil.

Autor: Lucie A. Sulovská | úterý 27.8.2013 22:43 | karma článku: 40.55 | přečteno: 3735x

Další články blogera

Lucie A. Sulovská

Alfie Evans, poznámky a poučení k případu

Případ britského chlapce Alfieho Evanse sleduji skoro od začátku, poslední týden velmi intenzivně. Za několik málo dnů jsem k němu přischla více, než jsem původně chtěla. Toto je moje obsáhlé zamyšlení nad ním. Braňme si svobodu.

28.4.2018 v 7:44 | Karma článku: 45.67 | Přečteno: 19359 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ztracený život Tomasze K.

Prvního dne roku 1997 bylo na území obce Miłoszyce nalezeno tělo patnáctileté Malgorzaty K. Dívka byla brutálně znásilněna a ještě živá zanechána na dvacetistupňovém mrazu, kde umrzla.

16.3.2018 v 19:17 | Karma článku: 36.57 | Přečteno: 2509 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Jak umřela Zimbabwe

Pojem „banánová republika“ poprvé použil americký spisovatel William Sydney Porter, známější pod pseudonymem O. Henry.

5.12.2017 v 21:00 | Karma článku: 35.63 | Přečteno: 1818 | Diskuse

Lucie A. Sulovská

Ve světě utlačitelů a utlačovaných

Žádná identita není neutrální ve světě, v němž existují jen utlačovaní a utlačovatelé. A je nemožné být zároveň utlačovatel a utlačovaný.

30.6.2017 v 16:35 | Karma článku: 31.86 | Přečteno: 1674 | Diskuse

Další články z rubriky Politika

Jan Jirků

13 hlasů proti Babišovi si mezi sebou účastníci sněmu losovali

Jak zjistilo Rádio Jerevan, o nařízených 13 hlasů proti Babišovi nebyl s výjimkou jednoho žádný zájem. Odpor byl tak velký, že sněm musel nakonec přistoupit k losování s povinnou účastí.

18.2.2019 v 19:59 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jan Dvořák

Prodražené štěnice

Předmětem mediálního zájmu je sporný výběr firmy, která se na úřadu Středočeského kraje postarala o důkladné prověření všech kanceláří, zda se tam ještě z dob nechvalné Rathovy éry nenacházejí štěnice, popřípadě minikamerky.

18.2.2019 v 19:41 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 16 | Diskuse

Luboš Zálom

AynRandCon Europe 2019: Individualismus ve věku kmenové mentality

V Praze se tento víkend konala evropská konference věnovaná Objektivismu, filozofii Ayn Randové. Akci organizovala evropská sekce Ayn Rand Institute za aktivní pomoci organizace Students for Liberty.

18.2.2019 v 14:16 | Karma článku: 9.11 | Přečteno: 139 | Diskuse

Petr Burian

Praktiky šíbra

Kateřina Valachová, ale i mnozí jiní drakobijci především z řad ČSSD, už dlouhodobě bojují proti věřitelům tzv. lichvářům. Vadí jim, že by měl dlužník platit své dluhy pokud možno i s úroky a penále, a to i v situaci, kdy nechce.

18.2.2019 v 13:37 | Karma článku: 22.63 | Přečteno: 462 | Diskuse

Jiří Strádal

Desatero Miloše Zemana

Chování našeho prezidenta mnohé z nás popuzuje. Je jen nahodilým mixem nezkrotných bezskrupulózních výstřelků nebo je provázáno nějakým společným principem?

18.2.2019 v 12:43 | Karma článku: 28.03 | Přečteno: 823 | Diskuse

Najdete na iDNES.cz